|
Položila jsem svým přátelům dvě otázky, týkající se manželství. Shromáždila jsem 45 odpovědí. Jsem velmi vděčná všem, kteří si s tím dali práci a odpověděli mi. (Pro mě jsou velmi cenná svědectví mužů). Někdo odpověděl ve dvou větách, jiný napsal krátké pojednání.
Když jsem vybírala ze svého adresáře, musela jsem vypustit ty, kteří jsou rozvedení, nebo o kterých vím, že mají v manželství problémy. Nechtěla jsem je zraňovat. A bylo jich taky dost. Možná by ale i oni mohli odpovědět...
Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby manželství vydrželo?
- hluboká vzájemná úcta: nechtít druhého měnit k obrazu svému, ale dovolit mu, aby byl sám sebou
- chválit, chválit, chválit
- komunikace: nezametat problémy pod koberec
- chuť do vztahu investovat: drobné každodenní pozornosti, něžnosti
- spokojený a pestrý sexuální život (dodávám: výhodu mají ta manželství, kde sex baví i ženu): sex je jedním z mnoha druhů komunikace; pokud nefunguje ta verbální a neverbální, většinou nefunguje ani ta nejintimnější; je velmi cenné, když manželé dokáží i na toto téma otevřeně hovořit
- nebýt líný apracovat na sobě: jak na duši (vzdělávání, kultur), tak na těle (sportovat, dbát o sebe, líbit se partnerovi)
- schopnost odpouštět: např. my máme zásadu, aby „slunce nezapadalo nad naším hněvem“
- alespoň nějaké společné zájmy a záliby
- tvořivost: nepropadnout rutině a stereotypu
No a jak poznamenalo několik věřících přátel – BEZ BOHA JE TO TÉMĚŘ NEMOŽNÉ.
Musím říct, že si velmi vážím nevěřících lidí, kteří mají krásná manželství.
A co ty sám (sama) děláš pro to, aby manželská láska nevyprchala?
- snažím se milovat druhého tak, jak on to potřebuje
(znát jeho jazyk lásky – viz kniha Pět jazyků lásky)
- nedělat mu naschvály, přijímat ho s jeho nedostatky, vždyť já taky nějaké mám
- nechat ho „dýchat“, vědět, že máme společné zájmy, ale i rozdílné: důležitost rovnováhy mezi blízkostí a odstupem (každý člověk to má v jiném poměru)
- konkrétní malé projevy lásky
Resumé
Manželství není něco hotového, co mi spadne do klína. Je to práce, cesta, živý organismus. Když někdo řekne: „Neměl jsem štěstí na partnera“, většinou kecá... Sama mám vypozorováno, jak moc některé mé kamarádky snesou, vydrží, jak bojují a nevzdávají to. Každé (!) manželství prochází zkouškami a krizemi. Kdo ale nikdy žádnou zkoušku nepřekonal, kdo nemáknul, tak pak neokusí to sladké vítězství, druhé zamilování. To mě často napadá u manželství celebrit. Někteří nikdy nepřešli od zamilovanosti k lásce.
A jak řekla jedna má přítelkyně:
„Pokud se v manželství příliš nedaří, je partnerův odchod úlevou. Pokud byl vztah šťastný a naplněný, je smrt partnera jednou z nejtěžších zkoušek.“
Vidím to na svých příbuzných. Ta bolest je obrovská.
A jedna perlička na závěr. Můj tatínek (79 let) tuhle pronesl:
„Byl jsem mamince celý život věrný. Ale už jsem z toho unavený.“:-))))
podle odpovědí svých přátel zpracovala
Ludmila Křivancová
|
O farnosti 
