Během zimního období 2005/2006 byl farním týmem připraven a 20. března 2006 biskupem plzeňským k realizaci doporučen dokument Ohrožené kostely na území farnosti Cheb: Ideový záměr a praktické kroky. Protože se proces hledání nejlepšího řešení pro budoucnost těchto budov dotýká i širšího okruhu občanů, níže ve zkrácené podobě uvádíme klíčové části tohoto dokumentu. ZDE si pak můžete stáhnout multimediální prezentaci projektu s fotografiemi inkriminovaných budov (tyto i všechny další související dokumenty najdete tají ZDE).

Aktuální stav projektu k listopadu 2007 je pak zachycen ZDE.

Vymezení problému

Na území dnešní Římskokatolické farnosti Cheb se nachází několika kostelů, které jsou ve více či méně zchátralém technickém stavu a již dlouhá léta nejsou buď vůbec nebo jen velmi sporadicky využívány pastoračně. Vzhledem k současnému stavu religiozity a kulturní úrovně regionu jsou perspektivy pastoračního využití těchto kostelů minimální, byť bychom uvažovali i v horizontu desítek let.

V období, kdy se naše farnost prostřednictvím pastorační rady zabývala otázkami po pastoračních (a s nimi úzce spojených ekonomických) priorit pro nejbližších několik let (rok 2006), se situace těchto kostelů pro nás stala výzvou k pokusu o nalezení dlouhodobě nosného řešení zátěže, kterou farnost (a domníváme se, že ani církev obecně) již není schopna dále nést. Konkrétně se v chebské farnosti jednalo o kostely v obcích Palič, Dřenice, Nebanice a Starý Hroznatov.

Historický vývoj

Všechny dotčené kostely byly těsně spjaty s životem svých obcí, resp. jejich původního německého obyvatelstva. Po poválečném odsunu původních obyvatel pohraničí byly ponechány svému osudu, resp. chabým možnostem živořící církve. Nebyly sice záměrně bořeny či rozstříleny, stávaly se ovšem často terčem rabování a krádeží.

Osud kostelů v pohraničí sdílel osud svých obcí. Některé z vesnic již zcela zanikly (Dřenice) nebo jsou pouze rekreačními koloniemi (Palič), tři z nich nemají vlastní samosprávu a pro svoji správní obec jsou po mnoha stránkách spíše zátěží.

Technický stav

Projektem dotčené kostely jsou ve stavu, který v některých případech hraničí se stavem ohrožení: některé ze staveb již stavem své střechy či fasády začínají ohrožovat kolemjdoucí osoby. Dříve provedená opatření totiž již pomalu pozbývají účinnosti a odložené problémy se tak stávají znovu akutními.

Současný význam

Ve všech čtyřech případech kostely již dávno ztratily svůj původní význam centra duchovního a komunitního života obce a díky pastorační a sociální situaci v těchto lokalitách nelze reálně očekávat, že by tento význam v nejbližších desetiletích opět nabyly. Díky své zchátralosti či obestavěnosti socialistickou architekturou neplní tyto budovy ani roli architektonického či urbanistického ohniska příslušných obcí a zdá se, že v nejbližší době není možné čekat možnost čerpání finančních dotací takového rázu, který by budovám umožnil vrátit tuto jejich původní roli.

Kostely si tak mohou zachovat spíše již jen svoji roli symbolu, a to jak ve svém stavu chátrání (symbol netečnosti širší společnosti ke kulturnímu dědictví), ve stavu zakonzervované ruiny (trvalý symbol nedávných historických otřesů) či jako prostor pro realizaci nějakého smysluplného komunitotvorného, sociálního či kulturního poslání (symbol tvůrčího přístupu a spolupráce církve a širší občanské společnosti a kulturní veřejnosti).

Perspektivy

Vycházíme-li ze statistik i z našich zkušeností, nelze ani v nejoptimističtějších prognózách předpokládat, že by v horizontu životnosti kostelů nastalo takové oživení pastorace ve farnosti, které by umožnilo nebo vyžadovalo obnovení provozu kostelů. Tyto kostely také již nejsou, a zřejmě dlouho nebudou, středem kulturního života.

Samozřejmě že tam, kde by některý ze samosprávných celků měl o kostel vážný zájem, jsme považovali (při splnění dalších kritérií) převod kostelů do majetku těchto celků za velmi vhodný. Avšak z obdržených odpovědí na naše nabídky vyplynulo, že právě o ty kostely, které by měly obecních dotací nejvíce zapotřebí, byl zájem obcí v podstatě mizivý. Stejně tak po zkušenosti předchozích patnácti jsme již v podstatě přestali vkládat jakékoli naděje do vyřešení problému ohrožených kostelů na základě převzetí zodpovědnosti za ně ze strany státu v rámci nějaké konečné dohody mezi státem a církví o financování církve.

V protikladu k výše uvedeným směrům využití ohrožených kostelů se zdálo, že poměrně nadějné a zároveň ne příliš probádané pole hledání nového smysluplného poslání pro tyto budovy se naskýtá v oblasti některých současných občanských, podnikatelských či soukromých iniciativ. Jde zde např. různé umělecké (architektura, fotografie, malířství), zájmové (místní historie, folkloristika, archeologie), sociálně-zdravotnické (rehabilitace, sociální rekreace, rekonvalescence) či podnikatelské (turistický ruch, agroturistika, rekreace) iniciativy, které vyplňují prázdná místa v životě kraje a současně disponují (personálním, motivačním či finančním) potenciálem, který církvi chybí. Jsme přesvědčeni, že při vhodné formě medializace problémů (ale i šancí) ohrožených kostelů bude možné právě v dialogu s těmito aktivitami najít některé nové formy jejich využití.

Záměr vlastníka

Vlastnictví ohrožených kostelů tedy naše farnost v tomto období nechápala jen jako problém, ale také jako závazek a šanci pro navázání širších vztahů v občanské společnosti. Cítila se zároveň zavázána s tímto majetkem zacházet tak, aby již dále nedocházelo k fyzickému chátrání (nebezpečnému pro okolí), ale především ani k morální devastaci stavby a místa (od pokusů o vloupání přes hry místní mládeže až k satanistickým orgiím), potažmo pak k újmě na pověsti církve (image církve jako nezodpovědného správce vlastního majetku).

Ve světle perspektiv načrtnutých výše jsme se rozhodli pro kostely, které již dlouho neslouží svému původnímu poslání a jejichž perspektivy revitalizace pod církevní správou jsou mizivé, hledat partnery, kteří by je převzali do vlastnictví a jimž by farnost mohla nabídnout spolupráci na jejich dalším využití. Potenciálními partnery pro nás byly přednostně církve, křesťanské komunity, církevní hnutí, obce, kraj, stát. Nikdo z těchto institucí však na adresné nabídky zájmem o převzetí budovy nereagoval. Dalšími potencionálními adresáty nabídek by nyní měla být občanská sdružení a pak i fyzické osoby nebo firmy.

Abychom jsme mohli předběžně zmapovat zájem různých subjektů o tuto nabídku, byla během května 2006 uspořádána medializace projektu, včetně série „dnů otevřených dveří“ v jednotlivých kostelích. Po shromáždění navrhovaných projektů budoucího využití pak byly jednotlivé nabídky posuzovány pastorační a ekonomickou radou farnosti a ty nejsolidnější pak byly poskytnuty ke konečnému posouzení příslušným grémiím biskupství plzeňského včetně biskupa, který měl poslední slovo v případném majetkovém převodu.

Se stavem projektu po více než roce a půl od jeho schválení biskupstvím se můžete seznámit ZDE (stav z listopadu 2007).

zpracoval farní tým Řk farnosti Cheb