Na půlnoční jsem se chystal vyrazit od chvíle, co jsem poznal faráře Petra Hrušku. Byl jsem moc zvědavý, co právě on z půlnoční udělá. Popravdě jsem neměl vůbec představu, co se na ní děje. Tedy moje představa o půlnoční byla taková, že se na ní zpívá Rybova Mše vánoční, ale poté, co jsem slyšel ódy na tu Petrovu loňskou v kostele sv. Mikuláše v Chebu, mi bylo jasné, že tu tam určitě neuslyším.

Tak o čem to teda vlastně je, či spíše o čem to bude?

Na Štěpána jsme se zase sešli s celou rodinou, jako každý rok u našeho táty doma. Pak se ještě pokračovalo u nás.

Když jsem byla v září na pouti v Polsku, nafotila jsem toho také hodně v Osvětimi. Moje neteř chtěla fotky vidět. Při prohlížení a mém vyprávění o rampě smrti, jak lidi vozili v dobytčích vagónech na rampu smrti, kde se museli lidé svléknout a nacisti zabavili oblečení se slovy, že už je nikdy nebudou potřebovat a pak pokračovali rovnou do spaloven, se ozvala bráchova přítelkyně, že něco podobného slyšela na půlnoční v Dolním Žandově (viz audio). A to, že takhle brali oblečení při příchodu do jednoho kriminálu farářovo tátovi, když na něj vzpomínal. Za dob komunistů.

Je to možné? Vždyť je to přece jen kratičká chvilička, kdy jsme si přáli hezké dny a shledání znovu na začátku adventu. A on už je tady. Jo, jak ten čas letí… Každý rok si slibuji, jak konečně jednou advent prožiji tak, jak se na křesťana sluší, a každý rok je tohle mé předsevzetí ze všech stran neúprosně torpédováno: a) pocitem, že musím úplně zgruntu vyčistit byt (nad čím v jiných měsících roku vcelku v klidu přivírám oči, tak teď mě ovládá dojem, že bez toho prostě Vánoce nebudou), b) že musím určitě zkusit tenhle druh cukroví, na který jsem dostala recept před třemi lety, c) proběhat obchody a koupit všem ty nejlepší a nejoriginálnější dárky, d) zvládnout k tomu blázinec v práci, e)…

„Přijmout při svátosti smíření pokání, to je jako zviditelnit, potvrdit, téměř hmatatelně dát najevo své přesvědčení, že příště jinak, líp a především s Ním. Navíc je to i malý dárek – perlička, která má být pro radost a povzbuzení. Malý světýlko, který mi posvítí a jeho lesk se pak může odrazit dál“.

Tak nějak to pan farář povídal, nebo spíš - tak jsem to já pochopila. Tím ale úplně rozmetal mé dávné představy. V dětství mi totiž ono – „za pokání se pomodli 2x zdrávas“ znělo stejně jako – „za trest se pomodli“…