"Nikdy bych nevěřila, že umírání milovaného člověka může být tak krásné. Ale je to tak...", říká Magda Kümmelová z Třebína u Dubného, která se se čtenáři Jindřichohradeckého deníku podělila o svůj příběh, v němž se rozloučila se svojí maminkou. Protože i u nás ve farnosti znovu a znovu narážíme na strach či obavy z rozhovorů se svými nejbližšími o své vlastním či o jejich umírání, přebíráme zde tento rozhovor v plném znění.

V Karlovarském kraji sice vlastní hospic stále není, ale je zde přeci jen několik možností, které stojí za úvahu, řešíme-li, jak se důstojně lidsky postarat o své odcházející nejbližší. Příslušné odkazy uvádíme níže pod článkem.

Dobrovolnické centrum při Farní charitě Cheb pořádalo ve spolupráci SZŠ a VOŠ Cheb, Joker o. s, Sdružením dobrovolných hasičů Cheb Háje, Diecézní charitou Plzeň, o. s. Český západ a MěÚ Cheb dne 5. 11. 2011 Průvod dobrovolníků aneb Chebská cesta za dobrem.

Slavnostního zahájení Průvodu dobrovolníků na Chebském hradě se zúčastnilo zhruba 80 lidí, z toho byla většina dobrovolníků a jejich přátel. Ale v průběhu odpoledne se vystřídalo při prohlídkách hradu, Černé věže, hasičské techniky na náměstí, dílen v Jokeru o. s., věže kostela sv. Mikuláše a Alžběty nebo přednášky na téma Adopce na dálku ve farním sále téměř dvě stě návštěvníků.

Jako první mě k článku o Poutním maratonu oslovila Martina B. hned na začátku prázdnin s tím, že na to mám celé prázdniny. Pak mě oslovila Eva K., jestli to mám hotové? Ale to bylo v době, kdy jsem kvůli konferenci Profesních příběhů v sociální práci a koncertu The Tap Tap nevěděla, kam dřív skočit. Po třetí přišlo přívětivé upozornění přes facebook (FB) 18. září (v den 15. narozenin mého syna) s tím, že uzávěrka je dnes v noci. Plná dojmů z výcviku Komunitní práce, ze kterého jsem se právě vrátila, se vrhám do psaní s myšlenkou, že celá ta červnová maratonská akce v Chebu, byla totálně komunitní záležitost! Při každé výzvě ke psaní (dostala jsem celkem tři) by můj text vypadal úplně jinak. Budu se snažit aby byl alespoň trochu o Poutním maratonu, který se uskutečnil 25. června v Chebu.

Kde jsem se já, „krásenská buchta“, vzala na maratonu? Běh mi v té době (v červnu) nepřidal ani jako zábava, ani jako aktivita pro normální lidi.

Bylo příjemné počasí, řekla bych, také akorát na běh a kolo. Se svým spolužákem jsme na poradě, která byla určená k Poutnímu maratonu, vytvořili pracovní duo. Byli jsme v Mammersreuthu.

„Hlavně, že se nikomu nic nestalo!“ Tak tuhle větu jsem si, bohužel, nemohl poslechnout po sobotním Poutním maratonu.

Svou malou kolizi na kole, přibližně v polovině maratonské trati, jsem odnesl zlomenou klíční kostí. I přes svůj úraz a palčivou bolest jsem se však v Chebu s mnohými z Vás loučil s úsměvem a příjemným pocitem z povedené akce. Nezapomenutelná atmosféra, která byla cítit už na samotném startu, nepřestala působit ani v průběhu celého dne.  A to zejména a především díky lidem (známým i neznámým), které jsem měl možnost v sobotu potkat.

Druhý ročník Poutního maratonu, který v sobotu 25. 6. pořádala Farní charita Cheb a Běžecká škola Miloše Škorpila ve spolupráci s farnostmi v Chebu a Waldsassenu, je za námi. Na následujících řádkách vás seznámíme s jeho průběhem a výsledky. Zprávu z prvního ročníku najdete ZDE. Dále v článku najdete podrobné výsledku ročníku druhého včetně odkazů na další články o maratonu ve farním Zpravodaji i z jiných zdrojů. Níže uvádíme odkazy na pár foteček:

Fotogalerie:

Třetí květnové pondělí a úterý jsme se s přípravným týmem farní dovolené vypravili do Hejnic na průzkum terénu, jak to vždy děláme. Cestou jsme se stavěli v nedaleké Raspenavě, kde jsme pomáhali vloni v srpnu po povodních na říčce Smědé. Navštívili jsme pár rodin, se kterými jsme se tenkrát víc sblížili, abychom se podívali, jak se jim daří opravovat vyplavené domky.

Když jsme se při podzimním běhu trénování paměti loučili povídkou na téma zima, kde všechna slova začínala na písmeno Z (vzpomínáte si?), dali jsme si za úkol do jara napsat povídku na téma jaro, kde všechna slova budou začínat na písmeno "J".

V první středu v květnu jsem večer pospíchala z práce, abych se mohla zúčastnit Betánie, ve které nás členky týmu Mládež s posláním měly obeznámit se svou službou pro prostitutky v Chebu.