Když jsem si přečetl Járův článek „Nutnost volit dobro“, hned jsem za ním běžel, že jej musí upravit. Vždyť přeci my faráři, jak se říká, „nesmíme ani naznačovat“. ;-) A navíc, vždyť přeci křesťan má mít svobodu k poctivému rozlišování, a ne každý v tomto rozlišování SPOLU s druhými dospěje k témuž výsledku.
Někteří křesťané budou vnímat rizika spíše v sociální necitlivosti než v rozpočtové nezodpovědnosti, spíše se budou obávat ekonomiky bez přívlastků než manželství pro všechny. A někteří zase naopak.
Ale pak se mi to rozleželo. Právě tato pluralita volby je přeci u nás v dnešní volební nabídce tak hezky zachována. Těm, kdo nechtějí volit uskupení, která se do sněmovny zcela jistě či velmi pravděpodobně nedostanou a jejich hlasy pak propadnou (škoda např. Zelených či ČSSD), nebo uskupení, která očividně zneužívají demokratický systém k vlastnímu zisku (jako především současné vládní hnutí), která pošlapávají základní principy lidskosti (ať už na bázi komunismu či xenofobně zabarveného nacionalismu, izolacionismu a populismu SPD či Volného bloku, i když si hrají na velké obránce „křesťanských hodnot“), uskupení, která si absolutizovali ekonomický zisk či individuální svobodu bez dostatečně rozvinuté solidarity či sociální citlivosti (TSS), či neprůhledné a nepředvídatelné nováčky (Přísaha), pak zbývají (jako tomu nakonec je i v amerických volbách) vlastně jen dvě možnosti: ta eticky progresivnější a sociálně či ekonomicky spíše „nalevo“ (PirSTAN) či ta eticky konzervativnější a sociálně či ekonomicky spíše „napravo“ (SPOLU).
Od volby jedné či druhé z těchto dvou alternativ nemusí odrazovat ani to, že je tam ta „moje“ oblíbená strana „spolčená“ s někým, kdo mě už tak nevoní. Právě tímto koaličním modelem, pokud se tedy nerozhádají hned po volbách, je založená naděje na vyloučení přílišných „pravých“ či „levých“ / progresivních či konzervativních extrémů a na soustředění se na to podstatné: obnovení důvěry v demokratické prostředí, posílení jeho stability a oslabení destruktivní moci těch, kteří si ze státu již udělali a dál chtějí dělat dojnou krávu.
Jestliže se Jaroslav kloní spíše ke SPOLU a já spíše k PirSTANu, svědčí to o tom, že v obou volbách lze nalézt něco, co nám za tuto volbu stojí. A že nechceme být jen těmi kolemjdoucími, co si nepálí prsty, ani když hoří stodola, případně (možná nechtěně) nepřikládají další polínka do již tak nebezpečného požáru.
Petr Hruška, farář
PS: K tématu viz farnostcheb.cz/volby
Viz také:
Krátce a stručně od Marka Svobody:
