Děkuji tímto Petru Hruškovi, že dokázal zorganizovat štafetu dobrovolnického centra pro Běh bez hranic (jeden ze série "Běhů bez hranic" pořádaných Běžeckou školou Miloše Škorpila, ze kterého se později vyvinula Františkolázeňská 24hodinovka 2021, jejíž 12. ročník se konal 13. - 14. 11. 2021, a kam se později přidal i Poutní maraton; pozn. red.). Jsem moc rád, že se v mém okolí najde člověk, který umí dát věci do pohybu a spojit lidi při nějaké smysluplné činnosti. Zvláště s odstupem pak rád a s uspokojením na podobné akce vzpomínám.
To „s odstupem“ jako „optimisticko-realistický skeptik“ zdůrazňuji. Při akci samotné, totiž leckdy vládnou kromě radosti, ještě další pocity (euforie, hrůza, odhodlání, obava, rezignace, údiv, úleva, strach, zklamání, znechucení, znovuzrození)?
Zkusím názorně předvést na několika momentech z tohoto podniku.
Moment 1: „Jó ptá se Agas, zda u nás může být občerstvovna a noclehárna při běhu na paměť 17. listopadu“, oznamuje mi manželka mezi řečí.“ A samozřejmě taky běžíme,“ dodává ještě. Výsledné pocity, neboli emoce v procentech (dále jen E): údiv 50%, radost 30%, odhodlání 10%, obava 10%. Oznamuji babičce, že u nás bude zázemí pro běžce a celou noc jí někdo bude chodit vedle ložnice. „Nó to teda bude. Ále holt si přestěhuju peřinu do pokoje vedle.“ E babičky: obava 50%, odhodlání situaci řešit 50%. E moje: obava jak to přijme 50%, úleva jak to přijala 50%.
Moment 2: Manželka: „Nakoupíš jídlo domů i pro občerstvení běžců. Seznam dostaneš." E: euforie70% (budu doma za hrdinu, který přinese živobytí nejen pro rodinu, ale i pro celou tlupu - znáte jistě z psychologických příruček), radost 15% (do jistého supermarketu chodím s nevysvětlitelnou oblibou, která se v jiných neprojevuje), odhodlání nakoupit rychle - maximálně do 80 minut 15%.
Moment 3: Vlastní nákup. Teprve u regálů si pořádně prohlížím oba seznamy. Jsou větší – ten rodinný – a neobvyklejší (kde to asi tak najdu?) – ten charitní. E: hrůza 40% (to je hrůza, kolik toho sníme), strach 30% (tohle nestihnu nakoupit ani do startu), ale znovu odhodlání nakoupit rychle - tentokrát do 100 minut 30%. Z plného vozíku už mi padají věci a ještě ani nevidím na pokladny! A jak to rozdělím na dva paragony, když se mi provalila „domácí“ krabice do „charitní“? E: Hrůza 40% (že to vůbec k pokladně nedovezu), odhodlání situaci řešit (volám manželku, aby přišla s dalším vozíkem) 30%, zklamání (nezvládl jsem to a musím volat manželku – znáte z psychologických příruček) 30%.
Manželka přichází, charitní věci dávám do jednoho vozíku a rodinné do druhého. Oba vozíky jsou ještě plnější, než byl ten první a manželka přináší další věci, které potřebujeme. Ale nakonec nákup zaplatíme a dovezeme domů. E: úleva 40% (přichází manželka s prázdným vozíkem), rezignace 50% (oba vozíky jsou plné) radost 10% (už jsme před domem).
Moment 4: Před startem. Přicházejí první účastníci, nosí dle instrukcí dobroty a my už s posilami (Zdeňka S., Martin T. a Agas), doděláváme poslední obložené bagety a čelenky. E: radost 40% (těším se na dobroty), radost 40% (těším se na start) obava (nestihneme start) 20%.
Moment 5: Start. Radostná atmosféra, první kolečko běží skoro všichni. E: všeobecné nadšení 100%.
Moment 6: Krátce po startu. Napadá mne, že poběžíme jeden okruh navíc s naším Martínkem a budeme mít zapálenou lampu. E: 100% nadšení jaký mám skvělý nápad. Říkám nápad Martínkovi. Jeho E: 50% znechucení, jaké má otec nápady, 50% odhodlání nenechat se k běhu s lucernou donutit. Vidím Martínkovu reakci. E: 30% údiv 70% zklamání, že nechce dělat svatojánské broučky. Martínek vidí, že mne natolik dostal, že ho nebudu k ničemu nutit a je 100% nadšen. Nakonec se díky Sokolově diplomacii alespoň vyfotíme. E: Martínkovi i mé: 40% radost, oba jsme aspoň trochu dosáhli svého, 40% radost, že máme s sebou Sokola, který nám pomohl k dohodě, 20% zklamání, že není vše dle našich (obou) představ.
Moment 7: Večerní sešlost na naší půdě, všeobecně E: 90-100% radost, ti co ještě neběželi a poběží v noci 10% obavy, jak to půjde.
Moment 8: Noční běh. Po budíku v 0:40 jsem trochu jako „vyvoraná myš“, ale na startu už je to dobré. Vyrážíme s mou životní partnerkou (která mi byla přidělena i na štafetový běh) na noční trasu. První okruh za 6 minut. E: euforie 100%, takhle jich budeme mít 10 v pohodě. Další dvě kolečka odkládám vrstvy mikin a trik, poněvadž je nečekané teplo. Manželka se trik nezbavuje a dobíhám ji až v pátém kole. Zatím nesměle se ozývají svaly, které jsem ani nevěděl, že mám E: 80% radost z běhu a ostatních běžců či chodců, které potkávám. 10% údiv, jak to manželce rychle běží, 10% obava, zda udržím tempo. Další kola – svaly tuhnou více a více, tempo polevuje. Částečně pomáhá čaj. E: 30% radost z běhu a ostatních běžců či chodců, které potkávám. 30% údiv, jak to manželce i mně běží pomalu a těžce, 40% obava, zda vůbec vydržím běhat celou hodinu. Naštěstí už se u stanu objevují střídající členové štafety. To nám oběma dodává další síly a ubíháme se svými následovníky ještě jedno kolo – deváté. Pak už honem domů, chvilka hovoru v naší občerstvovně s těmi, kteří nespí, teplá sprcha a hup do peřin. E: 100% radost, že už můžeme zalehnout.
Moment 9: Dopoledne. Vstávám před osmou. Od osmi do 12 totiž mám pohotovost, pro případ, že by někdo z přihlášených nečekaně vypadl. Už večer to vypadá téměř jistě, že poběžím od 10 do 11. Ale ráno je zase vše jinak, přichází jiní zájemci, ale další zase vypadávají. Už už se chystám vyrazit na devátou, ale znovu nakonec do štafety vybíhá jiný zájemce. E: úleva, že běžet nemusím 50%, zklamání, že běžet nemusím 50%. Ve společnosti dalších běžců a po vydatné snídaní se mi vrací víc a víc sil. Nakonec tolik, že v 11 hodin vyrážím na trať. Tentokrát navíc mimo štafetu, což už udělali mnozí jiní běžci. Ale kola mimo štafetu mají stejnou cenu – tedy 1 km = 1 Kč. Trochu si myslím na překonání nočního počtu okruhů, ale brzy cítím, že to bude těžké. E: odhodlání běžet 50%, zklamání, že se nezlepším 20%, obava, že po doběhu nevyjdu schody domů 30%. Nějaké, pro mne do té doby naprosto neznámé svaly na levé noze ztuhly tak, že každý krok bolí jako ďas. Dobré je na tom aspoň to, že ostatní svalstvo, které zřejmě taky bolí, ale míň, nevnímám. Čtvrté kolo se už po trase plazím jako kulhavý velbloud a chci končit. Tu se objevuje nezdolný Agas a odtáhne mne ještě jedno kolo. Pak už ale amen nohy mám jak kámen. E: rezignace (dál už nepůjdu) 30%, úleva (dál už nepůjdu) 50%, zklamání (dál už nepůjdu) 20%. Zase domů, E: teplá sprcha, euforie 80%, úleva 20%; studená sprcha, hrůza 100%; zavřít sprchu, úleva 20%, znovuzrození 80%.
Moment 10: Finále. Ve 14:00 dobíhají poslední členové štafety i další běžci. 20 hodin běhu na památku 20 let od 17. listopadu 1989 končí. Poděkování zástupce nadace Paraple, společné foto a konec je najednou nějak moc rychlý. Už ani do občerstvovny k nám nikdo nejde. Ještě, že ty nesnědené dobroty můžeme hned využít na nadcházejících farních dnech. Poslední E(moce): radost z dobrého činu 50 %, úleva, že nakonec všechno klaplo 30%, zklamání, že jsme ještě u nás neposeděli a těch 20 hodin neprobrali 20%.
Velké díky organizátorům z Běžecké školy, Petru Hruškovi a všem, kteří nějak pomohli. Byla to akce, kde jsme si mohli užít společných i vlastních pocitů spousty a to je možnost k nezaplacení.
JiriK
PS: Běhu bez hranic ve Františkových Lázních věnovanému oslavě 20. výročí 17. listopadu a podpoře Nadace Paraple, se zúčastnilo na 76 účastníků. Uběhli celkem 1339 km za 20 hodin a vybrali mezi sebou 9.000 Kč na Centrum Paraple. Čtyři z nich zvládli uběhnout přes 100 km: Pavlína Procházková 118 km, Štefan Krč 107 km, Zdeněk Dančo 102 km, Petr Syblík 102 km.
