Biskup Tomáš nás již 17. října 2021 svým pastýřským listem pozval na společnou cestu naší farnosti, diecéze a celé církve. Ještě jednou se zde vrátíme k několika zásadním podnětům z tohoto listu a pak se zamyslíme nad tím, kam jsme doposud došli, co je před námi a co můžeme konkrétně udělat.

Synodní cestu, ke které pozval papež František, náš biskup podle svého říjnového pastýřského listu považuje za něco „zásadního a důležitého“, za „zásadní výzvu pro život církve“. Velký důraz pak dává na vzájemné naslouchání:

„Papež po nás vlastně nechce, abychom vymýšleli něco úplně nového, ale spíše abychom se nově učili žít spolu v naší farnosti i v naší diecézi ve vzájemném naslouchání. Aby byl slyšet a brán vážně názor každého, kdo se cítí být či chce být součástí naší církve.“ A provokativně dodává: „Toto hledání za nás nemůže v žádném případě udělat někdo jiný kdesi v Římě či na biskupském úřadě... Bez naslouchání jednoho druhému všude tam, kde svoji víru žijeme, bez braní vážně toho, co říká ten druhý, i když věci vidí jinak než já, není možné se posunout dál.“

Jakým způsobem se i u nás ve farnosti můžeme právě tomuto učit? Biskup Tomáš se s námi v této souvislosti dělí o následující zcela jasné a konkrétní přání:

„Druhým bodem je, že si přeji, abyste si ve svých farnostech ve skupinách po 8–10 lidech položili základní otázku synody o společném putování a vybrali si jeden z deseti tematických okruhů k jejímu prohloubení. Členy těchto skupinek nemusí být jen ti, kteří jsou ve farnostech aktivní. Papež nás vybízí, abychom zachytili názory i těch, kteří do kostela pravidelně nechodí nebo nejsou ani pokřtěni, pokud mají zájem nám s dobrým úmyslem něco říci. Moc Vás prosím, abyste z těchto diskusí nikoho nevylučovali, aby se jich mohli účastnit i všichni ti, kteří se nyní v církvi cítí zklamaní, odstrčení či zranění. Abychom tak byli schopni hrdě popsat to, co se nám na společné cestě daří, ale také nezamlčovat nic, co nám nejde a co nás trápí.“

Co je na této cestě společného hledání za námi? Co je ještě před námi? Co můžeme nyní konkrétně udělat?

1. Co je za námi? Na podzim jsme se po slavnostním zahájení v neděli 17. října pak 28. září sešli ke svatováclavské pouti a 17. listopadu ke svatoalžbětskému setkání. Synodálním způsobem také vznikla nová pastorační rada, která se ke svému prvnímu setkání v novém složení sešla 1. prosince. O nedělích jsme si připomínali jednotlivá témata synody (nahrávky těchto podnětů najdete na farnostcheb.cz/live). Na svých několika setkáních něco už začala rozlišovat středeční ranní skupinka a k seznamovacímu setkání se pokusila sejít středeční skupinka večerní. Možná, že se děje ještě něco dalšího, ale zatím se to k nám nedostalo.

2. Co je před námi? Před námi jsou necelé tři měsíce, během kterých se nyní, po podzimní spíše orientační fázi naší cesty a po vánočním odpočinku, můžeme konečně „vydat na cestu“, klást si onu základní otázku synody (jak se nám na naší společné cestě vede, co se nám na ní daří a co bychom rádi rozvinuli či změnili), hlouběji si naslouchat, naslouchat lidem, kterým běžně nenasloucháme, a o výsledcích tohoto svého rozlišování sem tam udělat stručný zápis a předat je našim třem farním koordinátorům, kteří to budou předávat dál na diecézi. Tam z toho pak v dubnu diecézní pastorační rada vytáhne klíčové postřehy či návrhy a předá je „výše“. Naše pastorační rada se bude vašimi zápisy zároveň zabývat na farní úrovni.

3. Co konkrétně dělat? Nyní je před námi klíčových 12 týdnů. Právě během nich máme každý z nás šanci odpovědět papeži Františkovi na jeho otázky: Jak se tam v tom vašem Chebu máte? Jak se vám tam žije a slouží evangeliu společně? Co byste navrhovali, aby se vám společně žilo a sloužilo evangeliu lépe?

  • Osobní modlitba: Položte si tito otázky před Pánem v osobní modlitbě a reflexi.
  • Neformální rozhovory: Hovořte o nich se svými přáteli u kávy či čaje. Udělejte si malou společnou procházku a o těchto otázkách hovořte s dalšími.
  • Dotazování známých: Porozhlédněte se ve svém okolí, jestli neznáte někoho, kdo se možná cítí být v církvi tak nějak „na okraji“ nebo i „za okrajem“, ale třeba by jej potěšilo, když jej oslovíte a zeptáte se na jeho zkušenosti s církví… co on by navrhoval v církvi / ve farnosti změnit, aby se mu tam žilo lépe…
  • Skupinka rozlišování: Začněte se s pár vašimi blízkými zároveň domlouvat na alespoň třech (ale třeba i více) setkáních během těchto 12 týdnů, kdy pak o těchto otázkách budete rozmlouvat podle jednoduchého „taháku“ pro společné duchovní rozlišování, který je vám k dispozici při např. na farnostcheb.cz/skupiny.
  • Kontakt s průvodci: Když si s tím nebudete vědět sami rady, zavolejte jednomu z našich farních průvodců na cestě (Evě Kolafové, Ivaně Čamkové, Martinu Svatkovi, můžete jim také napsat na [email protected]) a oni vám už poradí. Jim pak také předejte zápisy ze svých setkání. Více na farnostcheb.cz/synoda
  • Středeční skupinky: A když se vám toto všechno bude zdát pořád příliš komplikované, přijďte během ledna ve středu ráno v devět nebo večer v devatenáct na faru. Tam se budete moci přidat buď k už zaběhlé, nebo vznikající skupince, ve které pak se budete moci (i nepravidelně) sdílet o ovoce vašich osobních úvah nad výše zmíněnými otázkami.

Moc vás o to, spolu s papežem Františkem a biskupem Tomášem, všechny, ale opravdu všechny, prosím.

Petr Hruška