Při uvažování nad naší společnou synodální cestou mě inspiroval nedělní příběh z 2. kapitoly Janova evangelia o svatbě v Káně Galilejské, kdy Ježíš poprvé zjevil svou Božskou moc. Je to příběh, který je spojen s Ježíšovým prvním zázrakem. Maria si tehdy na svatbě všimla, že dochází víno, a tak Ježíše oslovila… Ona totiž hluboko v srdci věděla, že Ježíš tu velmi nepříjemnou situaci může změnit...
A tak mě napadá, že tento text z Písma může být obrazem i našeho současného života, a dokonce naší společné cesty, plné různých rozporů a překážek. Možná (jako tehdy na svatbě) i nám něco dochází – nějaké naše "víno"… Myslím si, že jsme tímto příběhem zváni k tomu, abychom se obrátili k Duchu svatému a ptali se ho každý sám za sebe: "Co je v mém životě tím vínem, které dochází? A co nám možná úplně schází k radosti ze společné cesty?"
Pravdou je, že Ježíšova cesta vedoucí k Božímu království je jediná správná, ale není jednoduchá. Mnohdy přichází šedivé a pochmurné chvíle a naše radost z putování často mizí. Možná je třeba si zase připomenout slova z encykliky Fratelli tutti našeho papeže Františka. Zaujala mě její 7.kapitola Cesty k novému setkání… Když se dobře rozhlédneme, můžeme zahlédnout, že všude kolem nás "je zapotřebí pokojných cest, jež vedou k uzdravení. K tomu jsme potřeba my všichni – odvážní muži i odvážné ženy, tvůrci pokoje, ochotní obnovovat společná setkávání" (Fratelli tutti, čl. 225).
Mám radost, že se na našich synodálních setkáních jen neteoretizuje, ale že se snažíme mluvit o konkrétních situacích, které nám jsou na společné cestě překážkou. Pokoušíme se být odvážnější k druhým lidem a otevřeně s nimi diskutovat o tom, co nás trápí a hledat společná řešení.
Protože, jak papež František ve své encyklice řekl, "pokud se spory neřeší, mlčí se či se utíká, stává se toto mlčení spoluvinou na těžkých zločinech a hříších. Opravdové smíření od sporů neutíká, ale dosahuje se ho tím, že se řeší skrze dialog a skrze otevřené, čestné a trpělivé jednání. A tak se boj mění v otevřenou diskusi o rozdílech, založenou na touze po spravedlnosti" (Fratelli tutti, čl. 244).
A v odstavci č. 245 papež František pokračuje: "Spory a pnutí ve vztazích...mohou dospět (skrze diskusi) k mnohotvárné jednotě, která plodí nový život." No, není to skvělá představa? ;-)
Proto je na naší cestě třeba:
- nepřestávat komunikovat s konkrétními lidmi o konkrétních situacích a navrhovat reálná řešení;
- chtít slyšet názor druhého a (zkoušet ho) přijmout jako dar, přestože sdílím jiný názor;
"Pravda, o které jsem přesvědčen(a) však nesmí vést ke mstě, ale ke společnému dobru, smíření a odpuštění." (FT čl. 227) - chtít putovat s bližním(i), hledat tak společné cesty, a ne jít sám svou cestou;
- vytrvat na cestě, zůstávat a nepolevovat v úsilí o budování jednoty, navzdory našim rozdílnostem.
Tehdy Maria na svatbě v Káně Galilejské řekla Ježíšovým učedníkům: „Udělejte všechno, co vám nařídí“ (Jan 2,5) a říká to znovu dnes i nám všem. Hledejme Boží vůli, dělejme na našich cestách necestách to, co se líbí Pánu. Jděme vpřed, otevřme naše srdce pro sebe navzájem a učme se dělat drobné kroky lásky.
|
A tak Tě, prosím, trojjedinný Bože, dej nám sílu a moudrost konat vše podle Tvé vůle. Ne to, co chci já, ale co Ty chceš. V Písmu nám říkáš: "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi - v tom je celý Zákon i Proroci" (Mt 7,12). Pomoz mi, prosím, pochopit, co to konkrétně pro mě znamená. Duchu svatý, přijď a ukaž mi, co je v mém osobním životě "vínem", které dochází. Ukaž, co mi schází k radosti na naší společné cestě. Děkuji Ti za všechny ty lidi, kteří putují po cestě se mnou. Někdy si s nimi sice nevím rady, ale Ty víš moc dobře, proč jsi mi dal zrovna je. Žehnej jim. Pomoz mi v nich najít bratry a sestry a, je-li to pro nás dobré, spoj naše cesty. Dej mi odvahu s nimi nebojovat, ale tvořit společenství, založené na pravdivém a upřímném dialogu. Ukaž mi, co mě mají naučit. Uč mě s nimi jednat bez předsudků a pomoz mi najít způsob, jak k nim být milosrdný. Svěřuji Ti to, co nedokážu v našich vztazích vlastními silami změnit. Odevzdávám se Ti. Proměň ve mně to, co mám - mou "vodu" proměň ve "víno", aby se stalo přínosem nikoli jen pro mě, ale pro naše společné dobro. Uč mě, prosím, žít pokorně před Boží tváří. Pomoz mi na naší cestě jít vytrvale za mým závazkem, i když to vyžaduje oběť či osobní nepříjemnosti. Ať neupřednostňuji sebe sama před druhými, abych se já i všichni v naší farní rodině (a potažmo v celé církvi) mohli stát skrze společné kroky lásky v našich vzájemných vztazích odrazem Kristova niterného života. Maria, Matko uzdravení, přimlouvej se za nás. Amen. |
"Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejme společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejme se tím více, čím více vidíme, že se blíží den Kristův" (Žid 10,23-24).
Jana Haklová
