Níže v sérii článků a zpráv nabízíme několik pohledů na slavnostní ukončení diecézní části Synody o synodalitě v Plzni - Liticích (2. 4. 2022) a na celý synodní proces v chebské farnosti:

Synoda chebské farnosti

V neděli 3. 4., na 5. neděli postní, bylo mší svatou a následným setkáním cca 20 účastníků synodních skupinek ve farním sále v naší farnosti ukončeno setkávání v rámci celosvětové synody o synodalitě. Proces, který tak trochu rozpačitě a tápavě odstartoval v říjnu, jehož základními „odstínům“ jsme se věnovali v listopadových, prosincových a poté i postních kázáních, se ve farnosti oživil při setkáváních dvou až tří skupinek na faře vždy po ranní nedělní mši v postní době. Tam jsme prožili nejen rokování v dávno zaběhlých „jednobarevných“ skupinách, ale i vzájemné naslouchání si „přes hranice“ těchto našich bublin. A byla to radost.

Nyní jsou již všechny zápisy odeslány do Plzně, kde jsou spolu s dalšími z diecéze zpracovávány do diecézní syntézy, se kterou pak celosvětová synoda o synodalitě bude pracovat dál. Podobně se na zápisy v naší farnosti podívá i naše pastorační rada a pokusí se z nich vnímat, kam Duch svatý zve naši farnost v této době.   

Ve farnosti se konalo celkem 32 synodních setkání ve 12 skupinkách (Pondělní, Středeční, Ivana, Otcové, Ekumena, PRF, KKŽ, Farní tým, Žandov, Neděle A, Neděle B, Neděle C) věnujících se 9 různým tématům (7x základní otázce; 3x č. 1, 3, 4 a 6; 2x č. 8 a 9; 1x č. 2 a 7) a zpracovavších 25 zápisů. Některé skupinky se scházely opakovaně (Farní tým 7x, Středeční 5x, Nedělní A a B 4x, Otcové 3x, Ivana a Žandov 2x), ostatní se sešly jednou (Ekumena, PRF, KKŽ, Neděle C). V každé skupince se scházelo zpravidla mezi 5 a 10 lidmi, jejichž účast se částečně prolínala (např. nedělní skupinky po mši se stálými skupinkami přes týden), takže celkem se alespoň jednoho ze synodních setkání mohlo zúčastnit cca 50 – 60 lidí, navíc jsme ve farním týmu jsme naslouchali 33 hlasům „z okraje“ naší farnosti získaných osobními rozhovory či korespondenčně.

Všem moc děkuji za vaši ochotu společně vnímat, jaká je naše „společná cesta“ a kam nás na ní Duch svatý vede. Ať už jste byli součástí některé ze stálých skupinek či jste se zúčastnili třeba jen jednoho setkání, nebo jste se za synodu osobně modlili.

farář Petr

Synodní setkání v Plzni

Na závěr diecézní fáze synody o synodalitě se v sobotu 2. 4. v Plzni Liticích konalo synodální diecézní shromáždění farních koordinátorů a dalších zapojených účastníků s biskupem Tomášem. Za chebský vikariát se setkání zúčastnili Alenka a František Hromadovi, Eva Kolafová, Jan Horáček, Věra Strachová, Jaromír Slezák, Helena Čverha, Řehoř Urban a Pavel Bosman.

Před zaplněným sálem diecézní koordinátoři Jana Černíková a Jindřich Fencl prezentovali výsledky diecézní etapy: zapojilo se 66 farností, které dohromady zaslaly více než 250 zápisů (viz ZDE). Tyto zápisy koordinátoři třídí do skupin podle jednotlivých témat („odstínů synodality“) a v rámci toho podrobněji podle určitých nejčastěji se opakujících témat. Z přibližně 200 stran textu, který obdrželi a musejí teď zpracovat, pak vytvoří 8 stran, do kterých se pokusí shrnout vše podstatné za naši diecézi. 

Důležité výzvy, které se v zápisech ze synodálních setkání nejčastěji opakovaly, byly například:

  • Vděčnost za papeže Františka, za synodu, setkání pomohla obnovit předkovidové zvyky;
  • církev by měla mluvit k lidem dnešním jazykem, být srozumitelná, autentická a pravdivá, aby ji lidé mohli brát vážně;
  • neměla by být zahleděná sama do sebe, ale propojovat ve farnosti lidi navzájem napříč generacemi i bublinami;
  • udržovat kontakty mezi farníky navzájem i novými komunikačními kanály;
  • víc pracovat s mládeží – naslouchat jí, brát ji vážně, ale nic nevnucovat, odpovídat na otázky, které oni vzhledem k jejich současným problémům kladou;
  • každý farník by měl začít u sebe, zamyslet se, jak mohu já pomoci?, zapojit se do farních nebo charitních aktivit, sloužit dovnitř i navenek;
  • svěřovat lidem úkoly dle jejich obdarování;
  • církev by měla být otevřená, laskavá a milosrdná k příchozím;
  • uplatňovat ekumenu v praxi – například slavit společné půlnoční bohoslužby;
  • svou zralost by církev měla prokazovat nejen ekumenickou, ale i přeshraniční spoluprací a pomocí Ukrajině i začleněním Ukrajinců do farních společenství;
  • malá společenství tvoří páteř farnosti, měla by se i nadále setkávat nad dalšími tématy, nabízet např. Kurzy alfa, manželské večery, pořádat duchovní obnovy a misijně působit;
  • usilovat o svatost v běhu všedních dní, být radostnými křesťany;
  • církev by měla žehnat a dobrořečit ostatním.

Na závěr setkání biskup Tomáš poděkoval všem, kteří se do synody v diecézi aktivně zapojili jako koordinátoři, účastníci skupinek či se za synodu modlili, že všichni dohromady pomáhali vytvářet prostor hledání směru naší další společné cesty, aby byla prodchnuta Duchem svatým.

Eva Kolafová

Trojiční synodalita Live

Dále přinášíme malé svědectví jedné z účastnic synodního setkání v Plzni, Alenky Svatošové – Hromadové.

Děkuji, že jsem se mohla zúčastnit sobotní sešlosti v Liticích. Měla jsem smíšené pocity, když jsem si uvědomila, že se sice cítím chebskou farnicí, ale jsem vlastně takový pasažér, který se jen veze na vlnách aktivit naší farnosti. O to větší mi udělalo radost, že mně farář navrhl a ostatní v naší středeční skupince s tím souhlasili.

Byla jsem na tomhle nádherném místě poprvé a prožila jsem tam v té báječné společnosti smysluplný čas. Při pročítání sešitku Trojiční synodalita, který jsme tam dostali jako dárek, jsem si v kapitole Postoje zatrhla bod „Nadšení příznivci“, v kapitole Pohyby všechny tři body, v kapitole Formace mám malinký otazník k bodu „Spirituální formace“ (asi bych všem doporučila Školu modlitby, kterou jsme před časem ve farnosti prožívali). Nicméně při zpáteční cestě se mezi nás vloudily pochmurné myšlenky, které se v kapitole Nebezpečí týkají bodů „Formalismus“ a „Imobilismus“. A že je toho kolem nás dost. Což se netýká jen církve, ale i celé společnosti.

Alena

Společná cesta nekončí

Poslední březnový den byl zároveň tím posledním termínem, do kdy bylo možné odesílat zápisy ze synodních setkání ve farnostech. Po počátečním pomalejším rozjedu, začala u nás během února, a hlavně března velmi intenzivní fáze synodních setkávání všech možných skupinek pravidelnými počínaje (pondělní modlitební skupinka, Růženec otců, Klub křesťanských žen, ekumenická setkání, středeční ranní…) a jednorázově utvořenými za tímto účelem (například skupinkami po nedělní bohoslužbě) konče.

Výstupem ze setkání měl být zápis, který ale často nebylo tak úplně snadné tvořit. Zazněla vždy spousta zkušeností, pozorování, názorů a myšlenek, které bylo potřeba trochu utřídit, opakující se a blízké seskupit, ale nevynechat ani ty ojedinělé, které ale, jak papež František zdůrazňoval, mohou být tím prorockým hlasem, který má skrze synodu zaznít. Jak se přiznala jedna ze zapisovatelek, první zápis, který tvořila a zabral ani ne polovinu stránky, jí trval skoro dvě hodiny. Za naši farnost jsme nakonec odeslali 25 zápisů. Některé vznikly během jednoho setkání, některé byly výstupem z více navazujících.

Odevzdáním zápisů naše synodální cesta ovšem nekončí (jen ta formální diecézní fáze této papežem svolané synody), nýbrž bude pokračovat stále dál. Jak opakovaně v různých skupinkách zaznělo, naše farní společná cesta začala už dávno, když se zde křesťané v Chebu v dávné historii společně modlili, spolupracovali a sloužili potřebným, když zde stavěli kaple, kostely, špitály a kláštery, když společně trpěli nástupem nacistů, vyhnáním starousedlíků, za komunistické totality, když zde v osmašedesátém zakládali první farní radu, když se začali scházet na ekumenických setkáních, když začali spolupracovat přes hranice států, když vznikl chrámový sbor, Klub křesťanských žen, spolek Maria Loreto, farní knihovna či farní charita, když skrze službu premonstrátů naše farnost byla více propojena s farností ve Skalné, když do Chebu přišli Petr Bauchner a Petr Hruška, kteří si přáli, aby se sami farníci více zapojovali do života farnosti a mohli o něm aktivně spolurozhodovat například členstvím v pastorační či ekonomické radě, když se farář učil spolupracovat s některými jáhny či kaplany atd. atd.

V dnešní post-kovidové době, nyní navíc potemnělé stínem války, ale všichni hledáme nějakou ještě hlubší orientace a zakořenění ve vztazích, které „vydrží“. Možná, že i právě ukončená formální diecézní část synody k tomu něčím malým přispěje… Nemůže to proto skončit u formalit, ale chceme hledat, kudy dál teče tato „řeka života“. Všechny zápisy ze synodních skupinek obsahují to, co našim farníkům leží na srdci, ať už se to týká farnosti, diecéze nebo celé církve, a proto se jimi budeme také postupně zabývat v pastorační radě, abychom to, co je v našich zdejších možnostech vzali v potaz a v životě naší farnosti pak také prakticky zohlednili.

Děkujeme vám všem, kteří jste se zúčastnili některé ze skupinek, i vám všem, co jste odpověděli písemně na výzvu k zamyšlení nad synodními otázkami, i vám, kteří jste se na celý proces modlili, aby nás tím vším nesl Duch svatý.

Eva Kolafová