Po jarní době koronaviru a letních měsících, kdy z důvodu hygienických opatření či letního cestování mnohé z toho, na co jsme byli zvyklí, nemohlo být příliš pravidelné, bych rád povzbudil celou naši farnost: Pojďme si vyjít navzájem vstříc a nenechejme nikoho, kdo o to stojí, bez lidské blízkosti, duchovního doprovázení a možnosti slavení svátostí.
Proto prosím, aby se mi ozvali všichni:
- kteří jsou sami a stáli by o návštěvu;
- kteří vědí o někom, že je sám, a stál by o návštěvu;
- kteří někoho z farnosti pravidelně či příležitostně navštěvují a potřebovali by nějakou podporu;
- kteří by byli ochotni pravidelně či příležitostně navštěvovat nemocné;
- kteří by se chtěli za službu doprovázení starších a nemocných z naší farnosti společně modlit.
I když se snažím spolu s dalšími spolupracovníky nemocné navštěvovat, tuším, že i v naší farnosti je ještě mnoho samoty, která jen tiše někde čeká, až si jí někdo všimne, a mnoho bolesti, která marně doufá, že bude moci být s někým sdílena. Je skvělé, když se najde někdo všímavý, a ještě skvělejší, když se pak najde i někdo ochotný k tomuto sdílení. Ale i tak vás všechny, kteří máte pocit, že jste na něco sami a kteří čekáte na nás, ostatní údy těla Kristova, že vás sami oslovíme, nečekejte! Nečekejte a ozvěte se sami. Nebojte se, že farář „má moc práce“. Kdo jiný by mu měl být blízký, než trpící či osamělý úd Kristova těla.
Moc vám děkuji,
farář Petr
