Poděkování předané pracovníkům chebské nemocnice v rámci iniciativy Peče celá ekumena
Milé sestřičky, doktorky a lékaři, i vy všichni ostatní, co v nemocnici pracujete:
Děkujeme!
Víme, že Vaše práce je složitá i v „normálních časech“, kdy je náročné udržet naší nemocnici v chodu, bojujete o provoz každého oddělení. Natož teď, v časech coronaviru.
Sama si neumím plně představit, jaké to je sloužit dvanáctku v ochranných prostředcích, zpocení, unavení, navíc že jste jediní, kteří jsou s nemocnými v kontaktu. Jediní, kteří je doprovází ke smrti nebo častěji zpátky do života. Nejde tu jen o fyzické tělo a zdraví - o léčbu, jídlo a pití a hygienu – jakkoliv tohle je základ, na kterém vaše práce stojí. Vy jste s nimi i v jejich strachu, samotě i naději, podporujete slovem, pohledem, stiskem ruky v gumové rukavici. A ještě k tomu fungujete pro svoje děti, partnery a další blízké…
Dovolím si krátký příběh. Jedna má kmotřenka pracuje jako zdravotní sestra na covidovém oddělení v Liberci. Silně se mě dotklo její vyprávění, jak s kolegyní držely za ruku pána, který umíral na covid a sám, protože k němu nikdo pochopitelně nemohl. Lada, přestože to tak často nedělá, měla silnou potřebu se za umírajícího modlit, a prosit, aby se přestal bát a Ježíš ho provedl k sobě, na druhou stranu. Pán v tu chvíli zemřel. Lada měla silný pocit, jako by Bůh v tu chvíli byl přítomný.
Vím, že většina z vás v Boha nevěří, ale možná se shodneme na jiném jménu. Možná jste se nepotkali s Bohem, ale s Láskou určitě ano.
Vím, že na jaře jste cítili vlnu podpory od veřejnosti, v těchto časech se někteří lidé chovají jinak, útočí, zpochybňují, nechtějí si přiznat, že pro někoho může být tahle situace závažná, dokonce fatální. Jsou unavení a otrávení z nepochopitelných a chaotických opatření a někdy svou nevoli obracejí i proti vám.
Přeji vám, abyste mohli navzdory téhle situaci cítit podporu a to, že vás máme rádi. Myslíme na vás. A není to jen o buchtách, to je jen symbol. My to líp neumíme a možná v tom, jak vám to dáváme najevo, nejsme moc šikovní. Ale jsme tu a můžete nám dát vědět, když vás napadne, jak jinak vám můžeme pomoci my – pokud to bude v našich silách.
Díky, že tu pro nás a naše blízké jste!
Ivana Čamková
Související: Poděkování biskupa Tomáše Holuba zdravotníkům Nemocnice Cheb
V Plzni 27. listopadu 2020
Vážení a milí,
obracím se na Vás, kteří se nasazujete v současné velmi náročné situaci v boji s covidem, ale také v péči o blízkost lidem, kteří se z různých jiných důvodů ocitli ve Vaší nemocnici, abych Vám poděkoval!
Nesmírně si vážím toho, že v dnešní době existují lidé, kteří zcela spontánně a bezděčně konají věci, které pomáhají druhým, a že to nevnímají jako něco mimořádného, ale své nasazení chápou jako součást své práce, své služby a svého života. Je to svědectví, o němž jsem přesvědčen, že ukazuje na naději, která jediná má v dnešním světě smysl, totiž že se naše životy stávají plnými tehdy, když je žijeme nikoliv pro nás samotné, ale pro druhé. Děkuji Vám za to, vážím si toho a modlím se za Vás!
Těším se, že až se situace změní, budu schopen poděkovat Vám i osobně.
S přáním všeho dobrého
Tomáš Holub
biskup plzeňský
