Jeden malý druháček, jmenoval se Jeník, letos svůj vánoční dárek pro své rodiče vlastnoručně vyrobil. (Navíc tajně, aby to bylo překvapení, takže si umíte představit, jakou mu to dalo práci.) Nakreslil na bílý papír hvězdičku, kterou se snažil vystřihnout, a přitom myslel na to, jak s ní mamku a taťku potěší :-).  Nakonec skrze ozdůbku provlékl provázek z kápézetky a bylo. Bylo to dobré…

V předvečer Štědrého dne vánoční přípravy vrcholily a i vánoční stromek byl ozdobený. Jeník se vplížil do pokoje a tajně hvězdičku pověsil na stromeček – raději až k oknu, aby hned nebyla vidět. Rodiče ji musí objevit až zítra – na Štědrý den. Potom šel v klidu se svým tajemstvím spát.

Mezi tím se stalo něco zvláštního. V noci, když už všichni doma spali, na vánočním stromečku všechny pověšené ozdobičky ožily. Jeníkova hvězdička přibyla do této rodiny ozdob a nadšeně se rozhlížela.  Viděla kolem sebe houpacího koníčka, nablýskaná jablíčka, zlaté oříšky, rybičku s šupinami štěstí, krajkové vločky, čokoládové šišky, třpytivé řetězy, barevná světélka…. No, nádhera! Úplně jako v pohádce :-).

Ozdůbky si mezi sebou začaly vyprávět. Vzájemně si povídaly, co má kdo po roce nového, zvláštního a výjimečného. Hlavní slovo mezi nimi měla velká třpytivá baňka, která asi musela stát hodně peněz, protože o tom všem vyprávěla a stále se prohlížela v zrcadle. Měla ráda, když ji ostatní obdivovali a radila jim, jak být krásnější než dosud. „Musíte hodně jíst tyto třpytky, abyste byly silné…, abyste zítra dobře zářily a neudělaly tady na Vánoce před ostatními ostudu.“

Hvězdičce ale třpytky nechutnaly. Baňka si toho všimla, přistoupila k ní blíže a velmi jí vyhubovala: „ Co ty jsi zač? Jsi jen bílá papírová hvězda, navíc nejsi ani zalaminovaná, nic nevydžíš….a jaký nekňuba tě to stříhal? Jsi samý zub…!“ a začala se tomu smát.

Všechny ozdůbky zaraženě ztichly, radši poslouchaly a poslušně polykaly, aby se s ní nemusely dostat do křížku. Jen hvězdičce bylo najednou moc smutno. Nechtěla být stejná jako ostatní.

Baňka pokrčila rameny a dodala: „Ještěže tě pověsili k oknu. Tam nebudeš vidět!“  Vzala uraženě hvězdičce porci třpytek a odešla pyšně na své místo, odkud měla dobrý rozhled na všechny. To už hvězdičce stékaly slzy po tvářích a nejradši by utekla někam daleko… V tu chvíli uslyšela nový hluboký hlas:

„Ty jsi tu nová, viď?“ oslovil tiše hvězdičku jeden měděný zvonek, co visel opodál. Hvězdička kývla nesměle hlavou. „Vítej mezi námi a neboj,“ usmál se a mrkl na ni jedním okem.

Hvězdička si řekla v duchu: „No, tobě se to řekne“. Zavřela oči a chtěla být sama se svým smutkem a něco si tajně přát… Možná.., aby Vánoce rychle skončily.

Po chvíli ticha uslyšela nějaký šustot. Otevřela oči a uviděla andělíčky. Mávali svými křídly a opatrně odhrnovali záclonu z okna. Už neslyšela pyšnou baňku. Vzhlédla k noční obloze plné zářivých hvězd a uviděla mnohem větší krásu, než by si kdy uměla představit. Až se jí z toho zatočila hlava a možná by i spadla, kdyby zvonek radostně tiše necinkl. Podívali se na sebe, usmáli očima a radovali se mlčky při té společné hvězdné podívané...

V tu chvíli se na nebi zazářila kometa a posvítila oknem do pokoje. Dokonce i na hvězdičku a její špatně střižený a slzami zkroucený cíp. A protože světlo komety bylo kouzelné, rozzářilo úsměv i ostatních ozdob. Jen pyšná baňka se vztekala – a rozčílením spadla ze stromečku, až z ní všechny třpytky opadaly.

Zvonek po chvíli jemně zacinkal. Všechny ostatní ozdoby přestaly jíst a obrátily se za světlem z nebe a naslouchaly jeho slovům. „Narodilo se děťátko. Radujme se!“ usmál se zvonek. „Podívejte, smutné rozveselí a pyšné poníží. Uzdraví v nás každou bolest a setře každou slzu. Vyrovná každý zkroucený cíp. Dokáže proměnit každou nerovnost našeho života a obdaruje každý náš dobrý skutek schůdkem do nebe k Božímu království.“

Ozdůbky se začaly točit radostí a jásat, až se větvičky stromku začaly vesele pohupovat. Jejich srdce zářila štěstím i bez třpytek…

Začalo svítat, na obloze poletovali andělé a radostně zpívali všem smutným a osamělým lidem:

„Sláva na výsostech Bohu, který má v nás zalíbení…!"

Jeník se najednou ve své postýlce probudil, byla ještě trochu tma, promnul oči a přemýšlel, zda to byl sen nebo ne. Utíkal se proto podívat ke stromečku. Jeho hvězdička byla na svém místě u okna, jen... záclony byly odhrnuté a na obloze s ranními červánky zářila jitřenka.

Opatrně svou hvězdičku sundal a pastelkami ji ještě dokončil…

vanocni_hvezda_lukas

P.S. Tato pohádka na dobrou noc je vymyšlena podle skutečných příběhů a skutečné hvězdičky kterou jsem dostala k Vánocům od svého druháčka, ;-) a se kterou se tímto dělím i s vámi. ;-) Radostný čas vánoční a požehnaný nový rok přejeme

Jana a Lukášek