Církevní osmisměrka

Změňte obtížnost:

Vysvětlivky k jednotlivým pojmům v osmisměrce:

  • monstrance: Monstrance (z lat. monstrare, předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem custodia, je ozdobná prosklená schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), patří k svatému nářadí a nádobí, uctívanému na oltářích katolických chrámů, latinsky zvaným Vasa sacra. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků (latinsky ostensio), byla tedy původně ostensorium, tedy otevřený (zasklený, či křišťálem nebo berylem opatřený) relikviář, také (monstrantia pro reliquiis).
  • paškál: Velikonoční svíce, označovaná též jako paškál (z latinského candela paschalis cerea) je vysoká svíce zapalovaná při velikonoční vigilii v církvích západní liturgické tradice, která symbolizuje vzkříšeného Krista.
  • biřmování: Biřmování (z něm. firmen, lat. firmare – utvrzovati) je jedna ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné a Církve československé husitské. Spolu se křtem a eucharistií je jednou z iniciačních svátostí. Biřmování je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejímž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Spolu se křtem a svátostí svěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.
  • ciborium: Termín ciborium pochází z řeckého slova kiborion. Je to liturgická nádoba používaná v Katolické církvi a v církvích majících Eucharistii k uchovávání proměněných (konsekrovaných) hostií – tedy Eucharistie. V raně křesťanské době se užívaly schránky ze dřeva, slonoviny, pálené hlíny, textilu či obecného kovu se smaltovanou výzdobou, shodné s pyxidami, počeštěně 'puška'. Od pozdního středověku (15. století) je tvar ciboria podobný u kalichu, ale samotná nádoba (kupa, latinsky cuppa) má větší objem a je opatřena víkem. Na vrcholu víka je velmi často úchytka s křížkem. Jako materiál kupy je v římsko-katolické a řeckokatolické církvi povinný drahý kov, nejčastěji stříbro na vnitřních stěnách zlacené.
  • oltář: Nový zákon používá slovo oltář pro vyjádření Ježíšovy oběti na kříži ve Sk 14,13 a Žd 13,10. Protože v křesťanství neexistuje jiná oběť než oběť jediného kněze, Ježíše Krista, nejsou oltáře křesťany vnímány stejně jako v ostatních náboženstvích. Pro oltář také křesťané v latině neužívali běžného slova ara, nýbrž zavedli nový název altare (vyvýšené místo). Oltář se v křesťanství používá jako místo, na němž se přinášejí dary chleba a vína při slavení eucharistie.
  • celebrant: Celebrant (z lat. celebrare oslavovat, slavit) je označení pro kněze sloužícího mši. V Římskokatolické církvi je po Druhém vatikánském koncilu možné, aby jednu mši spolu sloužilo (koncelebrovalo) zároveň více kněží (což bylo před tím vyhrazeno jen výjimečným příležitostem) – tito kněží se pak označují jako koncelebranti, přičemž jeden z nich je hlavní celebrant společné koncelebrace. Na křesťanském Východě byla koncelebrace naproti tomu běžným jevem.
  • presbytář: Kněžiště čili presbytář (z latinského presbyterium), někdy též chór, je část prostoru křesťanského kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím.
  • kadidlo: Kadidlo (latinsky olibanum, anglicky frankincense, německy Weihrauch, hebrejsky לבונה, levona; arabsky لبٌان, lubbān, v pravoslaví se kromě obecného výrazu кадило (kadidlo) používá spíše výrazu ла́дан (ladan), řecky λήδανον či λάδανον) je vonná pryskyřice, která se připravuje z tzv. klejopryskyřice. Získává se z kmene kadidlovníku (Boswellia); užívaná v kombinaci s myrhou a balzámem, při pálení vydává kořeněné aroma.
  • korporál: Korporál je bílá lněná látka čtvercového tvaru užívaná při slavení mše svaté v katolické církvi. Na korporál se během mše pokládá patena, kalich a případně taktéž ciborium. Při mši v mimořádné formě římského ritu se na něj pokládá i samotná hostie.
  • communio: Svaté přijímání (latinsky communio, sdílení společného) je v katolické církvi část mše, při které se požívá (přijímá) posvěcený chléb a víno při slavení eucharistie.
  • žehnání: Žehnání (neboli benedikce) je náboženský obřad, kterým se určité věci slavnostně vyprošuje Boží požehnání k její prospěšnosti lidem.
  • kalich: Kalich (latinsky calix) má dva archetypy, jednak kráter – dvouuchou antickou nádobu různé velikosti, určenou k míšení vína s vodou, a také k jeho pití, a dále vinný pohár na členité noze. V křesťanství ustálený pojem pro litugickou nádobu, to znamená pro předmět užívaný při bohoslužbě. Kalich naplněný vínem podle evangelií Ježíš Kristus podal svým učedníkům při Poslední večeři se slovy budoucí modlitby „Vezměte a pijte z něho všichni…“.
  • kadidelnice: Kadidelnice (latinsky turibulum či thuribulum) je křesťanské vykuřovadlo, přenosná kovová nádoba opatřená otvory a víkem a zavěšená zpravidla na třech řetězech s držadlem. Jde o obřadní předmět užívaný od raného středověku, doložený již ve 2. polovině 2. století v katakombách při pohřbech. V liturgii se objevuje asi od 6. století. Užívá ji kněz nebo jeho pomocník (ministrant) během bohoslužeb a dalších církevních obřadů, k posvátnému očištění – okuřování osob a vysvěcování chrámů, jejich oltářů, soch a dalších předmětů. Do nádoby se vkládá kovová miska s rozžhaveným dřevěným uhlím nebo samozápalnými briketami. Na uhlí se sype kadidlo – vonná pryskyřice, která se uchovává v tzv. loďce.
  • Exsultet: Exsultet (lat. zajásej) je v římské liturgii název velikonočního hymnu, který zpívá jáhen na začátku velikonoční vigilie. Jedná se o oslavný zpěv na velikonoční svíci čili paškál, která je znamením vzkříšeného Krista.
  • sedes: Sedes je sedadlo napevno instalované v presbytáři, od něhož hlavní celebrant vede bohoslužbu. Začalo se používat až od liturgické reformy po druhém vatikánském koncilu a na rozdíl od sedilií je umístěno čelem k lidu. U sedes kněz koná úvodní a závěrečné obřady, od sedes také řídí bohoslužbu slova a přímluvy a může odsud také vést kázání. V blízkosti sedes mají své místo jáhni a další přisluhující.