Historie a vybavení chrámu sv. Mikuláše a Alžběty

Chrám sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu z prvé poloviny 13. století je katolický farní kostel otevřený široké veřejnosti. Lze zde obdivovat krásu architektury a zůstat v tiché meditaci, sestoupit do hlubin země a prohlédnout si expozici v kryptě kostela nebo vystoupat na jižní věž a obdivovat z věžní vyhlídky krásu města i dalekého okolí. Společenství katolických křesťanů se tento posvátný prostor snaží rozvíjet jako Prostor pro přiblížení – přiblížení člověka k člověku, národa k národu, Boha k lidem, lidí k Bohu…

Vybavení chrámu

Pro podrobný popis vnitřního vybavení chrámu viz dokumenty ke stažení:

Chrámová loď

V zadní části hlavní lodi kostela najdete „křestní kapli“ se vzácnou křtitelnicí a „pohřební kapli“ se sarkofágem hraběnky Sidonie Šlikové (+ 1625). Mezi nimi je prostor pro expozice a výstavy prezentující život mezi narozením a smrtí včera i dnes. V presbytáři je nově zřízena tzv. „malá loď“ sloužící ke všednodenním bohoslužbám a v centrální apsidě je adorační prostor se svatostánkem. Bohatství ostatního novogotického vybavení a výzdoby chrámu a jeho dlouhé historie je prezentováno v několikajazyčných průvodcích, které jsou k zapůjčení u vchodu.

Podzemní krypta

Do krypty návštěvník sestoupí z hlavní lodi chrámu po cca 20 úzkých schodech. Zde jsou k vidění nově zrekonstruované prostory krypty zahrnující velkou centrální místnost, tři malé místnůstky a spojovací chodbu do zazděné druhé části krypty (kde jsou pohřbené ostatky nalezené v kryptě včetně ostatků hraběnky Sidonie Šlikové). V kryptě je umístěna dlouhodobá expozice na téma pohřbívání na Chebsku a budou zde probíhat další časově omezené výstavy. Dlouhodobě je zde zřízena tzv. "třináctá komnata" připomínající oběti sexuálního zneužívání v katolické církvi a zvoucí k modlitbě.

Věžní vyhlídka

Stoupá se po pohodlném schodišti až do prostoru zvonice (133 schodů), odtud pak po točitém schodišti ústícím do příkřejšího závěrečného výstupu pak návštěvník vystoupá do prostoru vyhlídky (37 schodů). V mezipatrech je vždy několik židlí, kde je možné si odpočinout. Z vyhlídky je rozhled do všech světových stran, přičemž severní strana je zastíněna severní věží.

Historický přehled

V době rozšiřování města byl kolem let 1220-1230 vybudován v blízkosti tržního náměstí nový farní kostel sv. Mikuláše a Alžběty jako trojlodní románská bazilika, podobající se bamberskému dómu, z níž se dodnes zachoval pouze západní portál a spodní části obou věží. Kostel spravoval řád Německých rytířů, který si v jeho blízkosti vystavěl svou komendu. Po zhoubném požáru města v roce 1270 byl přistavěn polygonální raně gotický presbytář a později po polovině 15. století chrám přestavěl v letech 1456-1470 mistr Jörg (Jorgen) z Chebu a stavbu dokončil mistr Erhard Bauer (Pauer) z Eichstättu.

Kostel přeměnili v rozsáhlou 21 metrů vysokou trojlodní pozdně gotickou halu s 14 oltáři celkem o délce 50 m a šířce 30 m. Velkou část nákladů této rozsáhlé akce uhradil bohatý místní podnikatel Zikmund Wann (+1469). Většinu interiéru stavebně dokončeného kostela vymaloval v roce 1476 mistr Lukas z Norimberka. Malba klenby sestávala z květinové rozviliny, do níž umělec zapracoval postavy Boha Otce, andělů, evangelistů, církevních otců, Panny Marie, obou svatých patronů kostela i ochránce řezenské diecéze sv. Wolfganga. V nové době byla poničená výmalba zabílena.

V druhé polovině 16. a počátkem 17. století zde hlásali Boží slovo luterští kazatelé. V barokní době byla péče o kostel svěřena jezuitům a vnitřní umělecká výzdoba byla renovována (17 nových oltářů) a po polovině 18. století obdržely obě věže nástavbu a na jižní věži byla vztyčena barokní cibulovitá báň dle projektu místního rodáka, proslulého architekta Baltazara Neumanna.

Po velkém požáru v roce 1809 získala původní vysokou střechu s nárožními věžičkami opět jen jižní věž, druhá až během novogotických úprav v první polovině 60. let 19. století. V letech 1891-1894 kostel velkoryse rekonstruoval v novogotickém slohu podle plánů architekta Karla rytíře Schlachta místní stavitel Josef Pascher, ohledně postupu nutných stavebních prací si vyžádali i radu pražského architekta Josefa Mockera. Dne 6. října 1894 byl obnovený kostel znovu vysvěcen za účasti vysokých církevních hodnostářů a široké veřejnosti. Většina vnitřního zařízení pochází z této doby z rukou místních umělců a řemeslníků. Rekonstrukce se stala záležitostí nejen duchovní správy arciděkanství a patrona kostela- města Chebu, ale i spolků, zámožných rodin i jednotlivců. Část nákladů uhradila městská spořitelna (35 tisíc zlatých), země česká a rakouský stát darovaly každý po 30.000 zl., město Cheb sumu přes 175.000 zl. a část ceny zařízení zaplatil Spolek pro renovaci arciděkanského kostela.

Koncem druhé světové války v dubnu 1945 zničil oheň střechu i krov obou věží, ty byly pak léta jen provizorně zastřešeny. Celková oprava kostela se realizovala v 60. letech 20. století (1966). Až v létě 2008 získaly obě věže původní 26 metrů vysoké helmice se čtyřmi nárožními věžičkami. V roce 2015 probíhaly rekonstrukce a zpřístupnění podzemní krypty chrámu a severní chrámové věže. Chrám byl slavnostně znovuotevřen 3. dubna 2016.

Další historické podrobnosti z různých pramenů jsou k dispozici např. ZDE.

Další zdroje informací o chrámu sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu:

Datum poslední změny: 18.9.2020 23:06:05

^{Žít s těmi zde a s těmi tam.}^{Být láskou dnešku, zítřku nadějí.}
^{Žít tím, co žije. A to, co umírá,}^{provázet k smrti, co život otvírá.}

Historie a vybavení chrámu sv. Mikuláše a Alžběty