KLS 1. týden postní: Kontemplativní přijetí reality

KLS 1. týden postní: Kontemplativní přijetí reality

V první kapitole encykliky Laudato si‘ („Co se děje našemu domovu“) papež František zkoumá a konkrétním způsobem popisuje současnou situaci našeho světa a společnosti a k témuž zve i nás všechny: „Vydejme se na cestu … skrze otázky, které nás dnes zneklidňují a nelze je už zametat pod koberec“ (LS 19).

Na této cestě se zabývá se třemi oblastmi péče o Zemi (znečištění a klima, voda a zdroje, biodiverzita ekosystémů) a dvěma oblastmi péče o člověka (kvalita života, globální nerovnost). Nakonec konstatuje nedostatečnost našich reakcí na tyto krizové oblasti, když vášnivě zvolá: „Sestra země v těchto situacích bolestně naříká, čímž se připojuje ke sténání opuštěných tohoto světa, kteří od nás s pláčem požadují změnu směru“ (LS 53).

Pro naše téma kontemplace je pak klíčová věta, upřesňující cíl této cesty:

Tři z těchto čtyř cílů četby příběhu „Co se děje našemu domovu?“ lze spojit s „pastoračním trojkrokem“, který ve farnosti často zdůrazňujeme: VIDĚT (zde „uvědomit si“), SOUDIT (zde „poznávat“), JEDNAT (zde „pomoci“).[1]

To, co by nám však v tomto „trojkroku“ mohlo uniknout, je postoj, který je zmíněn mezi oním „uvědomit si“ a „poznávat“: odvážně přijmout jako své vlastní utrpení to, co se děje světu. A právě tento postoj lze považovat za klíč ke kontemplativní „četbě“ reality. Nejde však o ledajaké přijetí: jde o přijetí „odvážné“, protože bolest dnešního světa při něm přijímáme „za vlastní“, ztotožňujeme se s ní, zakoušíme, že jsme součástí matky sestry Země v provázanosti všech vztahů: „Poněvadž všichni tvorové jsou mezi sebou spojeni, musí se citlivě a s obdivem uznávat hodnota každého z nich; my všechny stvořené bytosti se navzájem potřebujeme“ (LS 42; srov. LS 137, 138).

Tato na první pohled neradostná četba místy velmi drastického popisu současného stavu naší sestry matky Země se tímto „přijetím za vlastní“ může stát četbou navýsost kontemplativní, pravdivou a plodnou. Nemůže být totiž uzdraveno a proměněno, co nebylo přijato.

Podobně jako do kontemplace našich osobních životů je vhodné vstupovat skrze postoj „přijímám vše“, i zde nás těchto 44 článků první kapitoly encykliky Laudato si‘ chce uvést do láskyplného, soucitně angažovaného přijetí, které je díky délce a hloubce kontemplativního pohledu zároveň plné naděje a odvahy k jednání v duchu výzvy, „aby se dopřálo jak křiku země, tak i křiku chudých“ (LS 49), která se prolíná celou 1. kapitolou encykliky.

I když se v 1. kapitole slovo „kontemplace“ nevyskytuje, vztahují se k této kapitole dva papežovy výroky o kontemplaci z kapitol pozdějších. Když papež ve 4. kapitole mluví o „přednostní volbě pro chudé“ a nutnosti praktického kroků z ní plynoucích, dodává pak, že tato volba pro chudé „vyžaduje především, abychom ve světle nejhlubšího přesvědčení víry dokázali kontemplovat[2] nesmírnou důstojnost chudých“ (LS 158). Později, v 5. kapitole věnované dialogu jako hlavnímu nástroji pro naše praktického jednání plynoucí z tohoto „pozorování reality“, se pak František vrací k závěrům tohoto „průzkumu“ z 1. kapitoly, když píše: „Ačkoli nám už toto kontemplování reality samotné[3] naznačuje směr potřebné změny a napovídá nám, jak činně reagovat, přece se nyní pokusím nastínit cesty dialogu, jež nám pomohou dostat se ze sebedestruktivní spirály, do níž se propadáme“ (LS 163).

Ve světle těchto dvou zmínek o plodnosti „kontemplování reality“ a o nezbytnosti „kontemplování důstojnosti chudých“ může i četba náročné 1. kapitoly pro nás vytvořit prostor, ve kterém lze „nacházet Boha ve všech věcech“ (sv. Ignác z Loyoly) – jako toho, který tuto zraněnou realitu ve svém Synu zcela přijal, zcela se s ní ztotožnil a zcela jí pronikl (a to včetně našeho hříchu i strukturálního hříchu, kterým trpí naše sestra matka Země). Vždyť náš nebeský Otec „toho, který hřích nepoznal, za nás učinil (ztotožnil s) hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností“ (2 Kor 5,20). Právě toto „přijetí utrpení za vlastní“ v Kristu je nejhlubším kořenem onoho „láskyplného“ (sebevydávajícího, sebepřesažného, soucitného, angažujícího se) rozměru kontemplace jako „dlouhého láskyplného pohledu na skutečnost“.

Možná pak budeme mít také „čistší srdce“, které nám umožní „vidět Boha“ i díky často skryté kráse a mnoha malým, ale důležitým pozitivním příkladům dobré praxe (srov. výčet v LS 58), o nichž papež říká, že sice „tato díla neřeší globální problémy, ale potvrzují, že lidská bytost je ještě schopna pozitivního působení. Byla stvořena k lásce, a tak lidská bytost i uprostřed svých omezení dává prostor projevům velkodušnosti, solidarity a péče“ (LS 58).

Opět i zde se nám tak nakonec ukazuje ona hluboká provázanost mezi kontemplací / vnitřní transformací („spiritualita“ – „modlitba“) a akcí / vnější transformací („aktivismus“ – „almužna“) volající zároveň po hluboké proměně našeho života („styl života“ – „půst“), jak jsme ji prezentovali v souhrnu na str. 10 a v grafu na str. 11 při uvedení do přípravného týdne.

A protože „realita je důležitější než idea“ (jak papež František podrobně rozebírá v exhortaci Evangelii gaudium čl. 231 – 233 a jak to dvakrát zmiňuje i v Laudato si‘, čl. 110 a 201), vstupní branou nejen do encykliky Laudato si‘, ale i do nových hlubin našeho osobního kontemplativního života, může být právě výzva k přijetí této reality (světové i osobní), takové, jaká je. A to v rozhovoru s Kristem, který se do ní ponořil dávno před námi.[4]  

A spolu s Ním a v Něm pak také tuto realitu můžeme v kontemplativním postoji zas o něco hlouběji přijmout a zevnitř svého postupně se proměňujícího životního stylu s důvěrou a trpělivě spolupracovat na proměně a uzdravení celé naší sestry matky Země.

Praktické podněty pro 1. týden postní

Podle svých možností můžete samozřejmě použít jen některé z nich, nebo se nechat vést nějakým jiným způsobem, který vám bude vyhovovat právě vám.

1. STUDIUM podnětů z tohoto sešitu a encykliky Laudato si‘:
   1. Poslechem katecheze 1. postního týdne (případně kázání z 1. neděle postní) se seznamte s tématem (odkazy najdete na farnostcheb.cz/kontemplace).
   2. Studium si můžete doplnit prolistováním celé encykliky Laudato si‘ a vnímáním provázanosti (viz také LS 15) ve světle „trojkroku“ VIDĚT – SOUDIT – JEDNAT: popis situace (1. kap.) – posouzení (3. kap.) a systematizování (4. kap.) ve světle Písma (2. kap.) – praktické jednání v dialogu (5. kap.), výchově a spiritualitě (6. kap.)
   3. Ve světle podnětů z katecheze a tohoto sešitku si můžete v postoji kontemplativního naslouchání pročíst 1. kapitolu Laudato si‘ (LS 17 – 61).
2. SPOČINUTÍ v kontemplaci při denních tichých chvílích:
   1. Pokračujte dle svých možností v pravidelném praktikování svých denních tichých chvil, a pokud je ještě nemáte zaběhlé, nebojte se experimentovat s pro vás a váš životní rytmus a tělesnou konstituci nejvhodnějšími časy (ráno, večer), místy (skrytý kout, příroda) a postoji (vzpřímené meditativní sezení, stání v postoji chvály, chůze přírodou či městem apod.). Zvláště během postní doby buďte ale také odvážní a svůj životní rytmus naopak zkuste přizpůsobit vaší touze po tomto prostoru kontemplace. Třeba tím, že si čas pro denní tichou chvíli do svého denního plánu vložíte jako jeden ze vzácných „drahokamů“ jako první (hned vedle času pro vaše nejbližší či pro odpočinek) a ostatní menší „oblázky“ těmto „drahokamům“ mu pak přizpůsobíte. Konkrétní příklad postního rozhodnutí (srov. LS 47 o vlivu médií): „Během postní doby neotevřu svůj mobil (počítač, televizi, knihu, pracovní diář), dokud za sebou nebudu mít svoji denní tichou chvíli.“
   2. Svůj „dlouhý, milující pohled na skutečnost“ při těchto tichých chvílích během týdne někdy zaměřte na „skutečnost“ našeho „společného domova“, na skutečnost našeho „velkého světa“, naší sestry matky Země, jak je načrtnuta papežem Františkem v 1. kapitole Laudato si‘ (k tomu vám může pomoci meditativní procházka přírodou či městem), jindy pak zas na „skutečnost“ vašeho osobního vnitřního světa či světa vašich nejbližších osobních vztahů, kde můžete také kontemplativně vnímat nádheru i zraněnost tohoto vašeho malého osobního světa.
   3. Cílem této „kontemplativní četby“ skutečnosti vašeho velkého i malého světa není analyzování, hledání řešení problémů, ani vyčítání, ale především „odvážné přijetí“ této skutečnosti. Po prvotním „naskenování“ nádhery či zraněnosti povrchu této vaší skutečnosti a po postavení se před Boží tvář např. pomocí Modlitby za naši Zemi papeže Františka (či Chvalozpěvu stvoření Františka) vám při tiché chvíli může pomoci použití krátké fráze v rytmu dechu: „všechno přijímám“ (při nádechu), „všechno Ti dávám“ (při výdechu). Zakončit můžete Modlitbou křesťanů a celého stvoření papeže Františka (či Chvalozpěvem stvoření sv. Františka).
3. SDÍLENÍ ve skupině, se kterou se přes týden scházíte:[5]
   1. Při společném (virtuálním) setkání se můžete sdílet o to, co vás minulý týden při kontemplativní četbě Úvodu Laudato si‘ či skutečnosti vašeho osobního života oslovilo, zasáhlo, povzbudilo či zneklidnilo. Je dobře zůstat na této osobní rovině „vnímavosti srdce“ (první krok z našeho „trojkroku“) a nezabředávat do přemýšlení a diskuzí o samotné analýze či naznačovaných řešeních (druhý a třetí krok našeho „trojkroku“) – jde nám především o naslouchající angažované vnímání reality, ne o její rychlé řešení.
   2. Můžete se také sdílet o vaší osobní praxi denních tichých chvil s prvotním zaměřením se na proces či zkušenost (tj. jak se nám dařilo si denní tiché chvíle vyhradit, co jsme při nich prožívali), ne na obsah či reflexi (tj. co nás při nich či po nich napadalo či o čem jsme přemýšleli).
   3. Pokud máte víc času, je možné k tomuto osobnímu sdílení samozřejmě přidat i čas pro spíše studijní diskuzi nad přečteným Úvodem Laudato si‘.

_{[1] VIDĚT (vnímat, naslouchat, popsat a zmapovat situaci, zde „uvědomit si“); SOUDIT (porozumět souvislostem a posoudit příčiny a následky, zde „poznávat“); JEDNAT (navrhovat řešení a hledat cesty k jejich realizaci, zde „pomoci“). Je na místě si také všimnout, že podle tohoto „trojkroku“ je vystavěna celá struktura encykliky Laudato si‘ (viz LS 15 a praktické podněty 1b připojené níže na str. 14 tohoto sešitku). První kapitola Laudato si‘ se proto zaměřuje především na onen první krok (či „vrstvu“ naší zkušenosti): VIDĚT (samozřejmě s přesahy do porozumění souvislostem i k podnětům k praktickému jednání).}

_{[2] Překlad je dle španělského textu; v českém oficiálním překladu je použit obrat „rozjímat o nesmírné důstojnosti“.}

_{[3] Překlad je dle španělského textu; v českém oficiálním překladu je použit obrat „tento pohled na skutečnost samu“.}

_{[4] Toto je také jedním z klíčových důrazů uvedení do vnitřní modlitby od bosého karmelitána Pavla Vojtěcha Kohuta, který ve svém Slabikáři vnitřní modlitby po způsobu sv. Terezie z Ávily (Portál, Praha 2016) tomuto rozměru vnitřní modlitby věnuje 7. kapitolu „Slabikáře“ nazvanou „Vylévejte před ním své srdce aneb Svobodná rozmluva“ (str. 81 – 90; srov. také již str. 54 – 56 „A co tak přinášet svůj život před něj?“) a později celou knihu (Prvouka vnitřní modlitby: Jak probírat svůj život s Bohem podle Terezie z Ávily, Portál, Praha 2018).}

_{[5] Pokud žádnou takovouto příležitost ke sdílení opravdu nemůžete (či z nějakých důvodů nechcete) najít, můžete tyto podněty využít i jako podněty k osobní reflexi (či reflexi ve dvojici) na závěr daného týdne. Pokud se ve skupince scházíte spíše ke konci týdne, můžete se ve sdílení či diskuzi vracet spíše už k probíhajícímu týdnu.}

• Hlavní stránka semináře KLS