KLS 2. týden postní: Kontemplativní evangelium stvoření

KLS 2. týden postní: Kontemplativní evangelium stvoření

Jádrem poselství minulého týdne bylo povzbuzení ke kontemplativní „četbě“ reality vlastního životního příběhu propojeného s realitou naší sestry matky Země a celého stvoření. Královskou branou k této „četbě knihy života a knihy přírody“ byl postoj vnímavého, odvážně soucítícího „přijetí“. A to s důvěrou, že celé stvoření bylo již dávno před námi zcela přijato Kristem. A právě prohloubení, rozvinutí a osobní zakoušení tohoto nejhlubšího důvodu pro naše přijetí stvoření, tohoto předcházejícího přijetí celého stvoření Kristem, je tématem tohoto druhého týdne našeho semináře.

Abychom byli schopni „číst knihu vlastního života a knihu přírody“ tímto láskyplným způsobem, potřebujeme sami takovýto láskyplný způsob přijetí nás samotných vnímat a zakoušet. Částečně se nám této zkušenosti přijetí dostává i skrze samotné stvoření (krásu a pohostinnost přírody, hluboké mezilidské vztahy), avšak kvůli narušení a zraněnosti stvoření potřebujeme tento hlas „Ty jsi můj milovaný syn / ty jsi má milovaná dcera“ znovu a znovu slyšet i přímo od toho, kdo si nás zamiloval navěky.

Proto je vedle vnášení našeho života a světa do modlitby druhým základním rozměrem vnitřní modlitby naslouchání Božímu slovu v Písmu svatém.[1] A právě tomu se věnuje i druhá kapitola encykliky Laudato si‘ nazvaná „Evangelium stvoření“. Hned zpočátku jsme papežem ujištěni a vyzváni:

Uvědomujeme-li si složitost ekologické krize a jejích rozmanitých příčin, musíme uznat, že řešení nemohou vzejít z jediného způsobu interpretace a proměny reality. Je nezbytné opírat se také o různorodé kulturní bohatství národů, o umění a poezii, o vnitřní život a spiritualitu. Chceme-li doopravdy rozvíjet ekologii, která nám umožní napravit všechno, co jsme zničili, pak nesmíme přehlížet žádné vědecké odvětví a žádnou formu moudrosti – ani tu náboženskou včetně jejího vlastního jazyka. (LS 63)

Tento „vlastní jazyk“ náboženské moudrosti křesťanů je nám k dispozici především v Písmu svatém a v textech z něj vycházející duchovních autorů.

Papež František v druhé kapitole Laudato si‘ nabízí nejprve některé příklady příběhů První smlouvy („II. Moudrost biblických příběhů“, LS 65 – 75) a na závěr kapitoly pak pod nadpisem „VII. Ježíšův pohled“ ukazuje dovršení těchto biblických příběhů v Nové smlouvě. Některé z nich vám budou dále nabídnuty jako „biblická čítanka“ pro denní tiché chvíle tohoto druhého týdne.

Kontemplovat stvoření ve světle Božího slova v Písmu

V prostřední části druhé kapitoly encykliky Laudato si‘ (LS 76 – 95) papež František rozvíjí hlubokou teologii stvoření, kterou stojí za to se přes týden celou pečlivě prostudovat. Pro naše účely odkrývání srdce Laudato si‘ v kontemplativní chvále stvoření sycené kontemplativní četbou Písma svatého zde uvedeme jen některé klíčové úryvky:  

Ve třetí části („III. Tajemství veškerenstva“) papež říká: On (Bůh) je přítomen uvnitř každé věci, aniž by ovlivňoval samostatnost svého stvoření… (LS 80; srov. také LS 88 citujíce brazilské biskupy: Celá příroda, kromě toho, že zjevuje Boha, je místem jeho přítomnosti. V každém stvoření přebývá jeho oživující Duch, který nás volá ke vztahu s ním.). A později: Cílem putování veškerenstva je plnost Boží, které již dosáhl zmrtvýchvstalý Kristus, jenž je středem jednoty, k níž všechno směřuje…[2] Všichni se … spolu s námi a skrze nás ubírají ke společnému cíli, kterým je Bůh, v transcendentní plnosti, kde všechno objímá a osvěcuje vzkříšený Kristus. Člověk obdařený inteligencí a láskou a přitahován Kristovou plností je povolán přivést všechno tvorstvo k svému Stvořiteli. (LS 83)

Ve čtvrté části („IV. Poselství každého tvora v harmonii veškerého stvoření“) se pak papež František s odkazem na Jana Pavla II. výslovně vrací k tématu kontemplace stvoření, které jsme promýšleli v prvním týdnu: Tato kontemplace stvoření nám umožňuje skrze všechny věci objevovat nějaké poučení, které nám chce Bůh sdělit, protože „kontemplovat stvoření znamená pro věřícího naslouchat poselství, slyšet paradoxní a tichý hlas“ (LS 85). Ovšem také zde, opět s odkazem na Jana Pavla II., zmiňuje že „Boží projevy … v záři slunce i v okamžiku, kdy nastává noc“ existují „vedle zjevení ve vlastním smyslu slova, obsaženého ve Svatých písmech“ (LS 85). A právě na toto „zjevení ve vlastním smyslu slova, obsažené ve Svatých písmech“ se chceme zaměřit tento týden jako na další hutnou potravu pro naši modlitbu.

Kontemplace podle papeže Františka se tedy v tomto světle opět ukazuje jako vnímavý hluboký pohled na stvoření, jako tiché naslouchání Božímu hlasu uvnitř tohoto stvoření, či jako vnímavost vůči Božím projevům přicházejícím k nám jak v záři, tak v temnotě našich životů, což je vše umožněno a pročištěno nasloucháním Božímu hlasu v Písmu a dovršeno Kristovým zmrtvýchvstáním a přitažlivou silou Zmrtvýchvstalého.

Díky této plnosti Boží a zacílenosti na Zmrtvýchvstalého se na naší cestě nemusíme obávat rozmanitosti, mnohotvárnosti, a tak ani zranitelnosti a konfliktů. Naopak potřebujeme vnímat rozmanitost věcí v jejich mnohotvár­ných vztazích, přičemž důležitost a význam jakéhokoli tvora může­me … lépe pochopit, když jej kontemplujeme v celkovém Božím plánu (LS 86) – což je opět jen jiné vyjádření potřebnosti sytit i naši kontemplativní modlitbu nejen vnímáním stvoření, ale také nasloucháním Božímu slovu v Písmu.

Kontemplovat stvoření uvnitř sítě propojených vztahů

Tuto celostnou kontemplaci pak papež František nádherným citátem z Katechismu katolické církve zasazuje do sítě vzájemně provázaných vztahů v celém stvoření, když v témže článku dodává: Katechismus učí: „Vzájemná závislost tvorů je Boží záměr. Slunce a měsíc, cedr i malý květ, orel i vrabec: pohled na jejich nesčetné rozmanitosti a nerovnosti nám říká, že žádný tvor si sám nestačí, že tvorové existují jen ve vzájemné závislosti, aby se navzájem doplňovali a sloužili jeden druhému“ (KKC 340).

A navazuje pak dlouhou citací Chvalozpěvu stvoření sv. Františka (LS 87):

Když si uvědomujeme odlesk Boha ve všem, co existuje, srdce zakouší touhu klanět se Pánu za všechno tvorstvo a spolu s ním, jak je to zřejmé v nádherném chvalozpěvu svatého Františka z Assisi:

Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,

zvláště pak bratr slunce,

neboť on je den a dává nám světlo,

je krásný a září velkým leskem,

vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,

stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr

a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí,

kterým živíš své tvory.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,

která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc

a on je pěkný, příjemný, mocný a silný.

Chvalozpěv stvoření, Františkánské prameny, 263

V navazující páté části („V. Univerzální společenství“) papež vychází z tohoto intimního propojení celého stvoření mezi sebou navzájem a opět zdůrazňuje nezbytnost propojení péče o stvoření s péčí o druhé lidi, které je vlastní každému autentickému kontemplativnímu postoji:

Pocit vnitřního spojení s ostatními bytostmi přírody nemůže být autentický, pokud nám v srdci zároveň chybí něha, soucit a starost o druhé lidi. Je evidentní, že není sám v sobě koherentní ten, kdo bojuje proti obchodu se zvířaty, jímž hrozí vyhynutí, ale zůstává lhostejným vůči obchodování s lidmi, nestará se o chudé anebo je odhodlán zničit druhého člověka, který mu není vhod. Nikoli náhodou svatý František ve chvalozpěvu stvoření, jímž chválí Boha, dodává: „Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku.“ Všechno je propojeno. Proto je žádoucí, aby se péče o životní prostředí pojila s upřímnou láskou k lidským bytostem a s neustálým nasazením za řešení problémů ve společnosti. (LS 91)

A v dalším článku dodává: Srdce je jedno jediné a tatáž ubohost, která vede ke špatnému zacházení se zvířetem, se zanedlouho projeví i ve vztahu k jiným osobám… Všechno je ve vztahu, a my, všichni lidé, jsme sjednoceni jako bratři a sestry na podivuhodné pouti, spojeni láskou, kterou chová Bůh ke každému svému tvoru a která něžným citem pojí také nás k bratru slunci, sestře luně, sestře řece a matce Zemi. (LS 92)[3]

Kontemplovat stvoření ve světle Zmrtvýchvstání

Celou kapitolu pak papež uzavírá opět poukazem na Zmrtvýchvstalého, který obestírá i naplňuje celé stvoření:

Vztah kontemplace a četby Písma svatého

Jestliže klíčovým slovem minulého týdne bylo „přijetí“, můžeme za klíčová slova tohoto týdne považovat „naslouchání“ a „propojení“: Všechno je ve vztahu, jsme součástí Božího milovaného stvoření proniknutého od počátku Kristovou přítomností a přítomností Božího Ducha a směřujícího k plnosti Zmrtvýchvstání. K odkrytí uzdravující a naplňující zkušenosti tohoto propojení slouží četba Božího slova v Písmu svatém, která sytí naši kontemplaci stvoření a svojí dialogičností ji chrání před rozpuštěním do nějakého beztvarého pocitu všeho a ničeho.

Svým způsobem naslouchání Božímu slovu v Písmu plní roli oněch tří let následování, kdy učedníci viseli Ježíši na rtech a nechali se tak postupně skrze kříž, vzkříšení a seslání Ducha uvádět do stále plnějšího důvěrného společenství s Otcem.

Ovšem četba Písma jako potrava pro vnitřní modlitbu s otevřeností pro kontemplaci není totožná se studiem či reflexivní četbou Písma, při které namáháme především svůj rozum. Jak říká sv. Terezie z Ávily:

„Vnitřní modlitba není podle mého názoru nic jiného než styk přátelství, časté přebývání v samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje.“ (Život 8,5)[5]

Při vnitřní modlitbě jde proto spíše o to „být s Ježíšem“, než „přemýšlet o Ježíši“. Jsme zváni vstoupit do Jeho příběhu a nechat na sobě zakusit totéž, co zakoušeli učedníci při setkávání se s Ním. A co tedy máme konkrétně dělat? Svatá Terezie z Ávily má pro nás radu, která se lehce řekne, ale hůře vykoná:

„Úspěch nespočívá v mnohém přemýšlení, ale v mnohém milování. A tak dělejte to, co ve vás bude víc probouzet lásku. Možná ani nevíme, co znamená milovat… Protože to nespočívá ve větším okoušení, nýbrž ve větší rozhodnosti toužit po tom, dělat ve všem Bohu radost a snažit se, nakolik jen jsme s to, abychom jej neuráželi.“ (Vnitřní hrad 4 - 1,7)[6]

Při vnitřní modlitbě tedy nejde ani o „mnohé přemýšlení“ (reflexe), ani o „větší okoušení“ (pocity), ale o touhu a rozhodnost následovat Ježíše a žít život podobný životu Ježíšovu. Proto je pro vnitřní modlitbu Písmo tak důležité.

Praxe četby Písma svatého při vnitřní modlitbě

Je tedy dobře se před svojí denní tichou chvílí včas připravit tím, že si nejen předem naplánujeme její čas a místo, ale také vybereme úryvek z Písma, jehož kontemplativní četbou budeme chtít do své denní tiché chvíle vstoupit. Jestliže se např. chceme ke své denní tiché chvíli usebrat brzy ráno, můžeme tuto přípravu udělat již večer před spaním a ráno se již nezdržovat listováním a přemýšlením, co vlastně budeme číst.

Není dobré si vybírat stále nové a nové texty, spíše si časem vytvořit jakousi osobní sbírku nám blízkých textů, které nás živě oslovují, a tak nás také snadněji vedou do osobního společenství s Kristem. Můžeme už předem také úryvek promyslet, vyjít vstříc své zvědavosti a zabývat se nějakými souvislostmi, jednotlivostmi a výklady, ale nakonec v něm najít v něm jakýsi jeho „živý střed“ (slovo, větu, obraz, scénu…), který nás pak při vlastní vnitřní modlitbě povede přímo k rozhovoru a přebývání s Ježíšem.

Biblická čítanka pro 2. týden podle 2. kapitoly Laudato si‘ (LS)

Žalm týdne: Žalm 148,3-5 s komentářem v LS 72 a s pokračováním ve Chvalozpěvu stvoření sv. Františka z Assisi (možno použít každý den)

První den: Mt 17,1-9 / Mk 9,2-10 (Proměnění na hoře): cesta na horu Proměnění jako cesta kontemplace – výstup ve společenství s Ježíšem (následování), odkrytí propojenosti První smlouvy (Mojžíš a Eliáš) s Ježíšem (rozjímání Božího slova), světlý oblak (zjednodušující temnota) jako prostor zakoušení lásky („Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“), společenství se „samotným Ježíšem“ a poslušné sestupování do údolí…

Druhý den: Gn 1,26.28.31 a Gn 2,15 (Stvoření a poslání člověka) s komentářem v LS 65 – 67 a s klíčovými slovy uvádějícími do vnitřní modlitby: „a bylo to velmi dobré“ (Gn 1,31) poslání člověka „obdělávat a chránit“ zahradu světa (Gn 2,15); při vstupu do kontemplace můžeme např. opakovat „obdělávat“ – „chránit“ / (Bože) „obděláváš“ – „chráníš“…

Třetí den: Gn 4,9-11 (Kain a Ábel) s komentářem v LS 70 a s klíčovými slovy „já“, „druzí“, „Bůh“, „Země“; při vstupu do kontemplace můžeme opakovat např. „ve své slabosti“ – „jsem součástí“…

Čtvrtý den: Gn 2,2-3; Ex 16,23; 20,10 (Šabat) s komentářem v LS 71 a s klíčovým slovem „šabbat“ – „adonaj“ (odpočinek, spočinutí, přestání – Hospodin); můžeme při vstupu do kontemplace opakovat např. „zůstávám v Tobě“ – „zůstáváš ve mně“…

Pátý den: Iz 40,28b-29 (Proroci) s komentářem v LS 73 s klíčovými slovy „Boží moc“ – „Boží něha“ (jsme papežem zváni doslova ke „kontemplaci“ – v našem překladu „rozjímání“ – Boží moci, která zahrnuje i Boží něhu); při vstupu do kontemplace můžeme opakovat např. „jsi mocný“ – „jsi něžný“…

Šestý den: LS 96 – 98 (Kontemplující Ježíš): Obraz pozemského Ježíše v jeho vztahu s Otcem, v jeho putování, v jeho kontemplaci přírody a vztahu k druhým načrtnutý v LS 96 – 98; vyberte si scénu, která je vám nejbližší, nebo na sebe nechte působit celek a v rozhovoru s Ježíšem se učte putovat světem podobným způsobem. Slovo, vedoucí do kontemplace, si vyberte sami.

Sedmý den: LS 99 – 100 (Vzkříšený Ježíš): Dnes, o dni odpočinku, v předvečer neděle, Dne Zmrtvýchvstání, kontemplujte obraz od věčnosti přítomného, v plnosti času vtěleného, vzkříšeného, oslaveného a ve slávě přicházejícího Krista (načrtnutý v LS 99 – 100), ve kterém je „všecko stvořeno skrze něho a pro něho“ a ve kterém je „veškerá plnost dokonalosti“ (Kol 1,16.19-20) a bude v něm „Bůh všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). Již nyní se však ve Vzkříšeném můžeme na cestě kontemplace setkávat s Jeho plností:

Samy polní květy i ptáci, jež (Ježíš) s úžasem kontemploval svýma lidskýma očima, jsou teď plni jeho zářivé přítomnosti. (LS 100)

Praktické podněty pro 2. týden postní

Podle svých možností můžete samozřejmě použít jen některé z nich, nebo se nechat vést nějakým jiným způsobem, který bude vyhovovat právě vám.

1. STUDIUM podnětů z tohoto sešitu a encykliky Laudato si‘:
   1. Poslechem katecheze 2. postního týdne (případně kázání z 2. neděle postní) se seznamte s tématem (odkazy najdete na farnostcheb.cz/kontemplace).
   2. Ve světle podnětů z katecheze a tohoto sešitku si můžete v postoji kontemplativního naslouchání pročíst 2. kapitolu Laudato si‘ (LS 62 – 100).
   3. Rozvinutím tématu prvního týdne (stvoření, jaké je) a přípravou na týden třetí (kořeny krize) může být shlédnutí dokumentárního filmu Krajina v tísni (k dispozici ZDE).
2. SPOČINUTÍ v kontemplaci při denních tichých chvílích:
   1. Pokračujte v pravidelném praktikování svých denních tichých chvil, pro které jste již pravděpodobně nalezli nejvhodnější čas, místo a postoj (pro tento týden s Božím slovem v Písmu se nejlépe hodí vzpřímené meditativní sezení s textem v ruce s předchozím výběrem a přípravou textu).
   2. Svůj „dlouhý, milující pohled na skutečnost“ při těchto tichých chvílích během týdne nechte spočívat na „skutečnosti“ příběhu Božího slova v Písmu svatém, jak je papežem Františkem nabídnuta a předestřena ve 2. kapitole Laudato si‘ (viz Biblická čítanka výše).
   3. Cílem této „kontemplativní četby“ Písma není analyzování, mudrování, či hledání nejrůznějších odborných výkladů, ale „společenství s Ježíšem“, přátelské setkání „s tím, od kterého víme, že nás miluje“. I tentokrát vám při denní tiché chvíli, při přechodu od vnitřní rozmluvy s Ježíšem při četbě textu Písma do tichého přebývání s Ním, může opět pomoci použití krátké fráze (v rytmu dechu či jen občas) – např. dle tipů v Biblické čítance.
3. SDÍLENÍ ve skupině, se kterou se přes týden scházíte:
   1. Při společném (virtuálním) setkání se můžete s druhými sdílet o to, co vás minulý týden při kontemplativní četbě 1. kapitoly Laudato si‘ oslovilo, zasáhlo, povzbudilo či zneklidnilo… Zůstávejte na osobní rovině.
   2. Můžete se znovu sdílet o vaší osobní praxi denních tichých chvil, opět s prvotním zaměřením spíše na proces či zkušenost, než na obsah či reflexi.
   3. Pokud máte více času, je možné k tomuto osobnímu sdílení po domluvě se všemi přidat i čas pro spíše studijní diskuzi nad minulý týden přečtenou 1. kapitolou Laudato si‘ (případně shlédnutým filmem Krajina v tísni), třeba i s přesahem k otázkám praktického konání.

_{[1] Což opět odpovídá druhému z klíčových důrazů uvedení do vnitřní modlitby od bosého karmelitána Pavla Vojtěcha Kohuta, který ve svém Slabikáři vnitřní modlitby po způsobu sv. Terezie z Ávily (Portál, Praha 2016) tomuto rozměru vnitřní modlitby věnuje 6. kapitolu „Slabikáře“ nazvanou „Řiďte se evangeliem aneb Přemítavá meditace“ (str. 69 – 79; srov. také již str. 47 – 50 „Přinášejte před sebe Jeho život“) a později celou samostatnou knihu (Čítanka vnitřní modlitby aneb Jak meditovat Písmo podle Terezie z Ávily, Portál, Praha 2017).}

_{[2] S odkazem na dílo P. Teilharda de Chardina v pozn. č. 53 na str. 56 encykliky Laudato si‘.}

_{[3] V šesté části („VI. Společné určení dober“) pak toto vše papež dotahuje až k praktické otázce soukromého vlastnictví, které „je vždy zatíženo sociální hypotékou“ (LS 93). Bohatý a chudý mají stejnou důstojnost, protože „oba stvořil Pán“ (Př 22,2), „stvořil malého i velkého“ (Mdr 6,7) a „dává vycházet svému slunci pro zlé i dobré“ (Mt 5,45). (LS 94) Životní prostředí je kolektivní dobro, jmění celého lidstva a odpovědnost všech. Kdo vlastní nějakou jeho část, je tomu tak pouze proto, aby ji spravoval ku prospěchu všech. (LS 95)}

_{[4] Překlad je dle španělského textu; v oficiálním překladu je použit obrat „s úžasem nazíral svýma lidskýma očima“.}

_{[5] Podle Vojtěch Kohut, Slabikář vnitřní modlitby po způsobu sv. Terezie z Ávily (Portál, Praha 2016), str. 28.}

_{[6] Podle Vojtěch Kohut, Slabikář vnitřní modlitby po způsobu sv. Terezie z Ávily (Portál, Praha 2016), str. 32.}

• Hlavní stránka semináře KLS