KLS 2. týden velikonoční: Životní styl a kontemplace – PROSTŘEDÍ

KLS 2. týden velikonoční: Životní styl a kontemplace – PROSTŘEDÍ

Závěrečná, na praktické jednání zaměřená šestá kapitola encykliky Laudato si‘ papeže Františka je jednou velkou výzvou k celkové proměně životního stylu:

V dalších třech článcích (srov. LS 203 – 205) pak papež toto rozvíjí, a nakonec vyjadřuje naději, že tato „změna životního stylu by mohla vyvinout zdravý tlak na ty, kteří mají politickou, ekonomickou a sociální moc“ (LS 206). Papež zde tedy vyjadřuje naději, že v lidech může vyrůst to, co se často chápe jako jádro kontemplativního postoje a co je „kořenem, který umožňuje péči o druhé a o životní prostředí a dává zrod mravnímu jednání, jež bere v úvahu vnější dopad každého úkonu a každého osobního rozhodnutí na naše okolí“: „schopnost vycházet ze sebe směrem k druhým“ a „základní postoj sebetranscendence, který rozbíjí izolované a sebevztažné vědomí“ (LS 208).

Volá se zde po „obnovení ekologické rovnováhy“ (srov. LS 210):

• na vnitřní úrovni (ve vztahu k sobě samým);
• na solidární úrovni (ve vztahu s druhými);
• na přírodní úrovni (ve vztahu se všemi živými bytostmi);
• na duchovní úrovni (ve vztahu k Bohu).

Ještě zde sice není použité slovo „kontemplace“, ale papež zde používá stejně hluboký obrat, když konstatuje, že ona celostní rovnováha, ke které má směřovat každá environmentální výchova, by nás měla „uschopnit k onomu skoku do Tajemství, z něhož ekologická etika vyvozuje svůj nejhlubší smysl“ (LS 210).

Tento hluboce kontemplativní „skok do Tajemství“ ovšem nevylučuje, ba předpokládá, že tato environmentální výchova ve všech „výchovných prostředích“ (škola, rodina, sdělovací prostředky, katecheze apod., srov. LS 213) bude zároveň také výchovou široce praktickou, která se nebude omezovat na „poskytování informací“, ale povede také k „formování návyků“ (srov. LS 211)[1] a k „občanské a politické lásce“ (srov. LS 228 – 232).[2] Tyto proměněné návyky pak „vzbuzují v lůně této Země dobrotu, která má vždy tendenci šířit se – někdy i neviditelně“ (LS 212). Ba co víc, podle papeže Františka nám tyto proměněné návyky jsou nejen ovocem naší cesty „na hlubinu“ (srov. LS 215),[3] ale na této cestě nám samy pomáhají „k větší existenciální hloubce“: „Takové způsoby jednání nám navíc navracejí vědomí naší vlastní důstojnosti, vedou nás k větší existenciální hloubce a umožňují nám zakoušet, že se vyplatí žít na tomto světě“ (LS 212).  

Šířku a důležitost této environmentální výchovy, po které papež volá, pak shrnuje (tentokrát už přímo i se zahrnutím slova „kontemplace“)[4] takto:

„Vděčná kontemplace světa“ je tedy podle papeže Františka jedním z nezbytných rozměrů „environmentální výchovy“, ke kterému by měli být křesťané vedeni ve „všech křesťanských společenstvích“. A to proto, že tato kontemplace nejen že nese ovoce proměny životního stylu, ale tento proměněný životní styl zase vytváří vstřícné prostředí pro její rozvoj.

Praktické podněty pro 2. týden velikonoční

Po velikonočním sestupu do srdce tajemství Kristovy lásky, která zůstává věrně v našem srdci a spočívá uprostřed všednodennosti našich životů a vztahů, jsme nyní zváni ke vnímavému odkrývání Kristovy lásky a milujícího Kristova pohledu uvnitř situací našeho života a naší sítě vztahů v tomto světě. Proto v této druhé části nebudeme již poskytovat podněty k tichým chvílím, pouze základní týdenní nasměrování (viz katecheze 2. týdne velikonočního, případně kázání z 2. neděle velikonoční; odkazy najdete na farnostcheb.cz/kontemplace).

1. SPOČINUTÍ v kontemplaci při denních tichých chvílích:
   1. Obnovte pravidelné praktikování denních tichých chvil, a to v takových časech a prostorech, které jste si v postní době vyzkoušeli, že vám nejvíce vyhovují. U těch nyní již setrvejte. Doporučujeme např. ráno či večer 30 min., nebo 15 min. ráno a 15 min. večer. O postojích viz začátek semináře.
   2. Z Velikonoc jste dostatečně nasyceni Božím slovem, proto při vlastních tichých chvílích v této druhé části semináře již nic nečtěte.
   3. Na začátku můžete ve své představivosti zpřítomnit Krista tak, jak se vás jeho přítomnost nejživěji dotkla v posledních dnech (myjícího nohy, visícího na kříži, spočívajícího v hrobě, sestupujícího do podsvětí, setkávajícího se se ženami, s apoštoly, sesílajícího Ducha, naplňujícího vaše vlastní životy, vztahy…). Vstupte pak s ním do osobního rozhovoru a nechte vše plynout…
   4. Jestliže se v myšlenkách přistihnete, že se zabýváte něčím z vašich vzpomínek či očekávání, vraťte se do přítomnosti např. tím, že se chvilku soustředíte na svůj dech, na podlahu před sebou, na nějaký zvuk v okolí, či na některé z „posvátných slov“, které se vám při předchozích tichých chvílích nejvíce „zvnitřnilo“. Můžete také vše, co takto prožíváte, znovu a znovu jemně „probírat“ s Ježíšem v té scéně, kterou jste do tiché chvíle vstoupili.
   5. Z těchto pomůcek si vyberte jen jednu či dvě, během meditace je příliš nestřídejte a během týdne pátrejte, která z nich vás nejlépe vede ke spočinutí v přítomném okamžiku, v zakoušení „dlouhého milujícího Ježíšova pohledu na skutečnost vašeho života takový, jaký je“ (jak lze chápat kontemplaci).
2. SDÍLENÍ s průvodcem či se skupinou online:
   1. Vyberte si jednoho „patrona“, který vás bude druhou částí semináře doprovázet, a alespoň jednou týdne mu zavolejte a sdílejte s ním zkušenosti z tichých chvil. Může jím být organizátor tohoto semináře, nebo i někdo jiný, komu důvěřujete a kdo na cestě kontemplace má již něco „odchozeno“.
   2. Pokud máte seminární skupinku, sdílejte s ní vaše osobní zkušenosti z tichých chvil, obsahu encykliky se věnujte jen, když vám zbyde čas.
3. STUDIUM podnětů z tohoto sešitu a encykliky Laudato si‘:
   1. Ve světle podnětů z tohoto sešitku pro tento týden a katecheze si můžete v postoji kontemplativního naslouchání pročíst LS 202 – 215 a LS 228 – 232.

_{[1] Ilustrací této praktičnosti je např. pokračování čl. 211 encykliky: „Jestliže se někdo – ačkoli mu jeho ekonomické podmínky umožňují spotřebovat a utrácet víc – radši lépe oblékne místo toho, aby zapnul topení, znamená to, že si osvojil přesvědčení a způsoby prospěšné ochraně životního prostředí. Je velmi ušlechtilé osvojovat si úkol ochrany stvoření v drobných každodenních úkonech a je úžasné, když je výchova dovede tak motivovat, že se stanou životním stylem. Výchova k environmentální zodpovědnosti může vést k mnohým postojům, které mají přímý a důležitý dopad na ochranu životního prostředí – jako například omezování použití plastových či papírových materiálů, omezení spotřeby vody, třídění odpadu, vaření pouze takového množství pokrmů, které se stačí spotřebovat, ochrana jiných živých tvorů, využívání veřejné dopravy nebo sdílení stejného vozidla s vícero cestujícími, sázení stromů, zhášení zbytečného osvětlení a tak dále. Toto všechno je součástí velkorysé a důstojné kreativity, která ukazuje tu nejlepší stránku lidské bytosti. Když ze svého hlubokého přesvědčení radši opětovně použijeme nějakou věc místo toho, abychom se jí rychle zbavili, může to být skutek lásky, který vyjadřuje naši důstojnost.“ (LS 211)}

_{[2] Zde papež mluví o nutnosti změnu životního stylu jednotlivců rozšířit i na „makrovztahy“ (společenské, ekonomické, politické) v duchu ideálu „civilizace lásky“, který František doplňuje svým pojmem „kultura pečlivosti“ (srov. LS 231). Chválí zde rozvoj „nesčetných rozmanitých sdružení, která se nasazují ve prospěch společného dobra a chrání přírodní i městské životní prostředí…, rozvíjejí nebo obnovují vztahy a utváří ne nové lokální sociální předivo…, pečují o svět a o kvalitu života těch nejchudších…“ (LS 232).}

_{[3] „Stejně tak chceme-li dosáhnout hlubokých změn, musíme mít na paměti, že způsob uvažování má reálný vliv na chování. Výchova bude neúčinná a její snahy zůstanou neplodné, nebude-li se snažit též o to, aby šířila nové pojetí lidské bytosti, života, společnosti a vztahu k přírodě.“ (LS 215)}

_{[4] Použitý překlad je dle španělského textu; v českém oficiálním překladu je použit obrat „vděčnému nazírání na svět“.}

• Hlavní stránka semináře KLS