Historie poutního místa Sv. Anna - Annaberg

Historie poutního místa Sv. Anna - Annaberg

Historie poutního místa sv. Anny v Horním Pelhřimově

Na skalisku na východním svahu Zelené hory v nadmořské výšce 594 metrů postavilo město Cheb (podle jiných pramenů františkáni) v roce 1518 pozdně gotickou kapli ke cti matky Panny Marie a babičky Ježíše Krista sv. Anny, u které se později v době reformace roku 1575 usídlil františkánský poustevník.

Ke kapli  byla roku 1684 přistavěna hranolová, v nejvyšším patře osmiboká věž a roku 1691 barokní loď, takže vznikl poutní jednolodní kostel s polygonálním presbytářem a bohatou uměleckou výzdobou interiéru včetně dvou gotických soch. Klenbu presbytáře krášlily fresky Panny Marie se čtyřmi církevními otci. K nejstarším prvků mobiliáře patřila kamenná středověká křtitelnice, hlavní oltář a kazatelna z roku 1691 a dva boční oltáře z doby okolo roku 1700.

Počátkem 18. století (1701) bylo vybudováno patrové obydlí františkánských kněží, kteří zde o několik let později (1716) zřídili útulek pro pocestné, nemocné a staré lidi (hospic).

Areál doplnila křížová cesta o 16 zastaveních ve výklenkových kapličkách, umístěných ve zdi zahrady, cesta končila skupinou Ukřižování (Kalvárií), umístěnou na vyvýšeném místě před jižní stranou kostela, pod ní se nalézal Boží hrob.

V době tereziánských reforem byla založena i škola (1773). Za císaře Josefa II. v době církevních reforem (1787) byl kostel sv. Anny povýšen na farní, ke kterému náleželi věřící z okolních vesnic (Horní a Dolní Pelhřimov, Horní Hraničná, Podhoří, z dnes již zaniklé lokality Boden a z několika částí města Chebu - Zátiší, Klášterní Dvůr, Myslivna s chorobincem a kaplí sv. Šebestiána a se zaniklým Černým Rybníkem). Patronátní právo nad kostelem převzalo pak město Cheb.

V roce 1802 získala škola vlastní budovu, zvětšenou poté roku 1886. V areálu byl založen i hřbitov a lokalitu doplnil nepostradatelný hostinec, neboť hlavně kolem svátku sv. Anny (26. 7.) tam na bohoslužby mířili četní poutníci z dalekého okolí.

V roce 1909 byla na vrcholu Zelené hory vztyčena kamenná rozhledna, pojmenovaná podle sjednotitele Německa kancléře Bismarcka.

V roce 1939 byla oblast vysídlena. Stalo se z ní vojenské cvičiště. Zčásti poškozen byl kostel při bojích na konci 2. světové války. Po skončení války a odsunu německého obyvatelstva nebyla obec již dosídlena.

Posledního vzácného hosta uvítal kostel sv. Anny dne 6. 6. 1949, kdy jej navštívil arcibiskup dr. Josef Beran, pobýval tehdy v Chebu na biřmování a byl kostelem a hlavně jeho polohou nad městem okouzlen.

V bezprostřední blízkosti kostela bylo zřízeno zakázané hraniční pásmo, faru a školu obsadili pohraničníci jako rotu Pohraniční stráže. Budovy poutního areálu byly postupně demolovány a vybavení kostela bylo vesměs zničeno. 

Vojáci areál opustili roku 1960 a kostel i fara byly předány MNV v Hájích. V listopadu 1964 navrhl odbor školství a kultury ONV Cheb urychlenou demolici kostela. Jedním z důvodů měla být i stavba retranslační stanice, které se měli účastnit i odborníci z NSR a hrozilo, že si ruinu kostela budou fotografovat a její stav mohou využít k negativní propagandě. ONV v Chebu vydal demoliční rozhodnutí, které však Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody napadlo pro nezákonnost, protože bylo vydáno bez jeho souhlasu a bez vynětí kostela ze seznamu památek. Zároveň nechalo objekt podrobně zaměřit a provedlo fotografickou dokumentaci. Jako alternativní řešení navrhoval rekonstrukci fary jako rekreačního zařízení a demolici pouze zchátralé lodě. Presbytář měl být ponechán jako romantická zřícenina.

Na počátku roku 1967 však již bylo o demolici celé stavby rozhodnuto a KSPPOP v Plzni jenom upřesňovala podmínky demoličních prací, zejména vyjmutí všech cenných architektonických prvků. 8. dubna 1967 byl vydán definitivní demoliční výměr. Dne 9. 4. 1967 otiskl ústřední deník Rudé právo článek o chystané demolici kostela sv. Anny, zaměstnanec památkové péče v něm navrhoval, aby byla stržena jen  poškozená střecha a krov, aby bylo zajištěno zdivo a aby památka zůstala zachována, i když již úřady schválily demolici objektu. To se však nepodařilo prosadit a kostel byl jako poslední objekt na Svaté Anně v témže roce zdemolován a pozemek poté zarostl divočinou.

Z kostela zůstaly dosti velké trosky a základy obvodových zdí až do výšky max. 0,8 m, dlouhý byl asi 17 m. Zbořeny byly i sousední fara a škola, zničen hřbitov, márnice na hřbitově zbořena v červnu 1965.

V roce 1992 bylo místo zaniklého kostela pietně upraveno, očištěny základy kamenných zdí a byly sem přemístěny některé náhrobní kameny ze zničeného hřbitova. Za účasti německých rodáků byl pak symbolicky obnoven tamní hřbitov. Byl na něm vztyčen dřevěný kříž a byl restaurován pomník obětem 1. světové války z roku 1925.

V rámci tzv. "církevních restitucí" byly pozemky pod bývalým kostelem, farou a farní zahradou vráceny do majetku Římskokatolické farnosti Cheb, která připravuje revitalizaci lokality v rámci projektu Tichá zahrada.

Literatura:

  • Boháč, R. Salamanczuk, Zmizelé Chebsko, Cheb 2007, str. 77-84
  • Čechura, Martin: Zaniklé kostely Čech
  • Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v ČR
  • Schreiner a kol., Eger und das Egerland, München-Wien 1988, str. 462
  • Schreiner a kol., Heimatkreis Eger, 3. vyd., Amberg 1997, str. 418-419
  • Schreiner a kol., Denkmäler im Egerland, Amberg 2004, str. 728
  • Zničené kostely, Plzeň 2004, str. 31-34