05. Sdílet odpovědnost

05. Sdílet odpovědnost

Synoda o synodalitě

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

05. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ

Za misijní poslání církve mají spoluodpovědnost všichni její členové, kteří jsou všichni učedníky mající podíl na jednom poslání.

  • Jakými konkrétními způsoby se u nás ve farnosti věřící podílejí na poslání církve / farnosti a co jim v tom případně brání?
  • Jak máme zformulováno poslání farnosti a jak formulace vznikla?
  • Jak naše farnost / společenství podporuje své členy, kteří různým způsobem slouží v širší společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum, vzdělávání, sociální spravedlnost, ochrana lidských práv, péče o společný domov a životní prostředí atd.)?
  • Jak v naší farnosti probíhá rozlišování a rozhodování o tom, co kdo ve farnosti dělá?
  • Jakým způsobem v naší farnosti vzniká pastorační rada, jak se jí daří „zrcadlit“ složení celé farnosti a jakými způsoby komunikuje s celou farností?
  • Jaké mohou být naše osobní vnitřní překážky pro spolupráci na společném poslání církve?
  • Co konkrétního můžeme v místní církvi / ve farnosti / ve společenství udělat pro to, aby si všichni z nás byli vědomi společného poslání?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

  1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
    • Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
    • Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
    • Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
    • Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
    • Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
    • S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
    • Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
    • K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
    • Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
    • Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
    • Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
    • Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
    • Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Lk 24,13-36 "Pokoj vám" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Sdílení zodpovědnosti za společné poslání se rodí z rozhovoru s Ježíšem, který je spolu s námi na cestě do Emauz. Můžeme prožívat zklamání z vývoje situace v církvi, zklamání ze selhání druhých, zklamání z vlastních selhání… nic z toho nebrání v rozhovoru s Ježíšem, ba naopak – ve všech těchto emocích nám Ježíš touží naslouchat, doprovázet nás v nich, vstupovat do nich svým Slovem, nechat nás navzdory tomuto všemu, uprostřed tohoto všeho a skrze toto všechno „rozhořet srdce“. Skrze „lámání chleba“ (slavení eucharistie) mizí našim zrakům (možná proto, že se s námi ztotožňuje tak hluboko, že jej již ani „nevidíme“), a naplňuje nás silou „vstát a vrátit se do Jeruzaléma“, na „místo činu“, tam, kde začalo naše zklamání, ale také tam, kam jsme vkládali své naděje. Tam se můžeme setkat s ostatními učedníky, s „dvanácti“ i (novým způsobem) s Ježíšem samotným. On nás na této společné cestě naplňuje „pokojem“, nejen k našemu vlastnímu uzdravení, ale také k jeho šíření kamkoli přijdeme. Takto, krok za krokem, dává každému na společné cestě podíl za poslání celého svého těla.

K poslechu:

Kompletní infobalíček ke stažení:

Všechna témata v jednom souboru:

Podněty k naslouchání:

Formulář pro zápis podnětů ze skupinek:

Kam dál?