07. Ekumenismus cesty

07. Ekumenismus cesty

Synoda o synodalitě

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

07. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI

Dialog mezi křesťany různých vyznání, vzájemně spojených jedním křtem, má na synodální cestě zvláštní místo.

  • Jaké vztahy má naše farnost / společenství s příslušníky jiných křesťanských církví, společenství, tradic a denominací?
  • Jakých oblastí se tyto vztahy týkají a jak se rozvíjejí?
  • Co především leží na srdci těmto našim bratřím a sestrám, se kterými se potkáváme?
  • Co nás s těmito bratřími a sestrami především spojuje a jak „putujeme společně“?
  • Jaké plody nám, jim či společnosti přineslo to, že s nimi „putujeme společně“?
  • Jaké při tomto „společném putování“ s příslušníky jiných církví existují potíže?
  • Máme dostatečnou povědomost o jiných křesťanských církvích, o tom, co máme společného a co nás rozděluje?
  • Máme zájem se o nich dozvědět, případně se osobně potkat s jejich příslušníky?
  • Jaký další krok můžeme učinit, aby toto „společné putování“ neslo své ovoce?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

  1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
    • Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
    • Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
    • Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
    • Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
    • Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
    • S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
    • Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
    • K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
    • Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
    • Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
    • Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
    • Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
    • Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace 1 Kor 12 a 13 "Ukáži vám k tomu cestu" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Už v prvotních křesťanských obcích byly vážné roztržky, stranictví, nevraživost či žárlivost (srov. např. 1 Kor 1,10-12 či Sk 6,1). Někdy byla situace řešena přesvědčováním (srov. 1 Kor 1,13-31), jindy strukturálními reformami (srov. Sk 6,2-7). Sám Ježíš touží po „jednom stádci a jednom pastýři“ (Jan 10,16) a modlí za jednotu svých učedníků (Jan 17). Kapitoly 12 a 13 1. listu Korintským přináší obraz jednoho těla s mnoha rozmanitými údy, které se navzájem potřebují a doplňují a zároveň jsou všechny součástí jednoho Krista a jsou napojeny jedním Duchem. Je to obraz, který nás může vést i dnes při hledání společné cesty. A to nejen uvnitř vlastní církve, ale i s křesťany různých církevních společenství a vyznání. Na jedné straně vnímáme velikou a požehnanou rozmanitost (dary, služby, energie, projevy, obdarování, charismata, role, funkce, pověření…). Na straně druhé je zde stejně velký důraz na jednotu či propojenost (Duch, Pán, Bůh, užitek, tělo…). Pavel posléze naznačuje, jaký způsob vzájemné mluvy vede celé tělo k tomu, k čemu bylo původně utvořeno: „Nejsem ruka a nepatřím k tělu!“; „Nejsem ucho, proto k tělu nepatřím!“; „Nepotřebuji tě!“; „Nepotřebuji vás!“??? Nebo spíše společná cesta sdíleného utrpení, vyznamenání a radosti (v. 26)? A právě k této Cestě zve 13. kapitola (překlad Norberta Baumerta): „Usilujete horlivě o vyšší dary, a to v přemíře? Ukáži vám tedy (k tomu) cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jenom znějící kov a cimbál zvučící… A tak tedy: zůstává víra, naděje a láska – tato trojice; největší z nich však je láska… Držte se tedy vší silou lásky. A usilujte o duchovní dary…“ (1 Kor 12,31; 13,1.13; 14,1).

K poslechu: 

Kompletní infobalíček ke stažení:

Všechna témata v jednom souboru:

Podněty k naslouchání:

Formulář pro zápis podnětů ze skupinek:

Kam dál?