Podle rubrik

Jak se cítíš má duše? I

 

„Jsi v té službě, kterou konáš šťastný?“ zeptal se mě nedávno jeden můj známý. Tahle nevinná otázka mě pořádně zaskočila. Hm… říkám po chvíli, v podstatě ano. „Ale já se tě neptal, jestli jsi spokojený v podstatě, ale doopravdy,“ opáčil on. Mojí odpovědí pak zůstalo již jen dlouhé mlčení. Šťastný…, co je mu vlastně do toho? Cosi se ve mně bouřilo. Jaképak jsem šťastný?... Kdo mi na to může odpovědět? No snad moje srdce. To by snad mělo vědět, jestli je šťastné, nebo ne. Ale přímo se ho zeptat, to jsem se nějak ostýchal. Spíše jsem mu domlouval: „No srdce moje, viď, že jsi šťastné, vždyť jsi uvěřilo, že tě Pán svou láskou spasil, vždyť to je to největší štěstí. Je to jasné, jsi šťastné.“ Srdce se tomuto mému domlouvání nevzpíralo, ale dál mlčelo. A jeho mlčení mi začínalo být nepříjemné. „Proč se se mnou nebavíš? Proč mě takhle trápíš?“ Srdce mi velice tiše a nesměle po chvíli řeklo: „Ale ty jsi se mnou tak dlouho nemluvil a teď najednou po mně chceš vše naráz. Dej mi ještě chvilku času, samo si to v sobě musím urovnat.“ Po delší době pokračovalo: „Víš, já jsem si nějak odvyklo o sobě mluvit, ty jsi byl v poslední době pořád někde pryč. Neustále jsi pracoval, snil o tom, co ještě budeš muset udělat, jak to či ono zařídit, jak jednou budeš šťastný. A já jsem si tak nějak již zvyklo bydlet mimo tebe, mimo tvůj čas, tvou přítomnost. A to putování mě dost unavilo. Víš, to, co teď cítím, je únava, prázdnota, já vlastně nevím, co ti dát, já ani nevím, jestli mě vůbec ještě potřebuješ.“ A rozplakalo se.

 

Já zůstal zahanbeně stát. „Ne, neztrácej se mi, potřebuji tě,“ volal jsem. „Když zůstanu, budeš muset opustit své výlety do budoucnosti, sny a přání. To vše bude bolet. Já mohu přece dál odejít někam mimo tebe. Vždyť se tak bojíš přítomnosti, nahoty, vydanosti, prázdnoty a sám sebe, když se se mnou setkáváš.“

„Ne, ne, ne, neopouštěj mě,“ volal jsem.

V té chvíli jsem začal cítit pronikavou bolest hřebů, které začaly probíjet jeden po druhém vztahy křečovitě se držící mého srdce. „Srdce moje, vždyť já umírám?!“ hlesl jsem. „Propadám se kamsi do prázdna, slyšíš mě?!!“ křičím strachem.

Mé srdce se zhluboka nadechlo. Naplnila ho nepopsatelná svoboda. V jejích záchvěvech jsem pocítil život.

Petr Bauchner

Pokračování ZDE

 

 

Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.