Podle rubrik

Jak se cítíš, má duše? II

Petrův dnešní článek je pokračováním příběhu jeho srdce, který začal TADY.

Když jsem procitl, uvědomil jsem si bolest po hřebech spolu s nesmírnou prázdnotou. Ale zároveň mě naplňovala jakási dosud neznámá jistota a důvěra. Cítil jsem, že je blízko mě mé srdce. Sedělo na kameni a nechávalo se celé svlažovat průzračnou vodou horského potůčku. Náhle se mě zmocnil neklid. Jak dlouho už zde tak civím? Co mé povinnosti a starosti? Jak se beze mě vyřeší celá ta škála problémů, které na mě čekají? Popadl jsem tašku a běžel k autu, abych nezmeškal domluvenou schůzku. Mé srdce se na mě dlouze zadívalo a v jeho očích jsem četl jedinou touhu – abychom ještě chvíli zůstali spolu. Nakonec vyskočilo, aby ještě na poslední chvíli se mnou nasedlo do auta.

Ten den byl tak nabitý, že jsme spolu nestačili prohodit ani slovíčko. Když jsem si k večeru uvědomil, že je moje srdce ještě se mnou, bylo skleslé a vysílené. „Odvezu tě k potůčku, aby ses občerstvilo, a sám se vrátím ještě vyřídit poštu, která se mi za ten den nahromadila,“ s těmito slovy jsem ho naložil do auta a odvezl zpět k osvěžující vodě. Večer už jsem pro něj zajet nestačil a druhý den toho zase bylo tolik, že jsem se radši rozhodl ho tam nechat, aby se netrápilo jako včera.

Utekl týden, dva a pak už jsem ztratil pojem o čase. Práce neubývalo, naopak, a já se cítil stále mizerněji. Setkání s lidmi i to, co jsem tvořil, promýšlel, mi připadalo bezduché, zbytečné, smutné. Jakby ne, cosi podstatné tomu všemu chybělo, nemělo to jiskru. Vnímal jsem, že žít pouze ze setrvačnosti je k ničemu, ale nezbýval mi čas to řešit. Sám jsem si nevěděl rady a zajet za svým srdcem? Kladlo by zbytečné otázky, všechno komplikovalo… A tak jsem se točil v začarovaném kruhu dál.

Pak se stalo, že cestou za služebními povinnostmi jsem jel kolem. Naše oči se setkaly. V těch jeho se zrcadlila hluboká bolest. Seděli jsme vedle sebe a mlčeli. Bylo mi trapně, ale snažil jsem se dělat jakoby nic. Hluboce jsem vnímal, že se potřebujeme navzájem, i když se vlastně nic nedělo. Stále jsem si v myšlenkách projížděl diář a přemítal o tom, kde vzít čas, abych tu s ním mohl aspoň chviličku posedět.

Srdce, když vidělo mou bezradnost, nakonec přerušilo napjaté ticho: „Víš, ty jsi důležitý člověk a máš na práci spoustu důležitých věcí, přitom já jsem tak prosté a chudé a chvíle se mnou jsou navíc ztraceným časem. Víš, do toho tvého diáře já se nikdy nebudu moci dostat.“ „Tak co mám propánakrále dělat?“ opáčil jsem už notně podrážděně. Rozhostilo se ticho. Pohledem jsem sklouzl ke knize, která ležela vedle nás na kameni. Stálo tam: „Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale ztratil svou duši?, nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši?“ V té chvíli mě postihl pocit nesmírné marnosti. Kam jsem se to až dostal? Jediné, co mi nyní začalo přicházet trošičku smysluplné, bylo to, co jsem až doposud ze svého života odsouval. Pár „promarněných“ chvil u potůčku.

Petr Bauchner

 

Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.