Podle rubrik

Slovo faráře: Hlavně to zdravíčko! ;-)

Agas na Boží hod 2011Rád bych se s vámi podělil o své dvě „vánoční zkušenosti“. Dnes už přesně nerozliším, co bylo součástí jich samotných, už když se „dály“, a co se mi do nich promítlo, až když jsem se nad nimi s odstupem zamýšlel. Ale o to až tak nejde. Rád bych vám tyhle řádky daroval ještě „pod stromeček“ jako výraz mého samotářského („celibátního“) rozpoložení, ale i jako projev vděčnosti, že něco z toho můžu prožívat i uprostřed vás a s vámi.

Štědrá noc

Štědrý den se právě líně proměnil v Boží hod vánoční. Tři štědrovečerní bohoslužby, dvě večeře, jedna únava. Chvilka klábosení s párem vytrvalců v jídelně. Táhne mě to do postele, nebo… že bych ještě vyrazil do ztichlé štědré noci?

Důvod by tu byl. Pod stromeček jsem si nadělil novou běžeckou čelovku (takovou tu svítilnu na čelo, abyste mohli běhat i ve tmě) a nesmeky (takové ty sněhové řetězy na boty, abyste mohli běhat i na náledí). Tak by stálo za to tyhle funglovky zčerstva vyzkoušet. A navíc se z vánoční oblohy začínají snášet nádherné vločky…

Sněhové dobrodružství zvítězilo nad postelí. Vyrážím na Skalku. Napřed sem tam potkávám nějakého človíčka. Za přehradou jsem ale už v zemi nikoho. Jen stopy ve víc a víc se bořícím sněhu prozrazují, že jsem ještě moc blízko civilizace. Kolem Vyhlídky to pěkně fučí – i ty stopy tady mizí. Stein tiše svítí do noci, pštrosi mají jistě hlavu hluboko v písku. Blížím se k bodu, od kterého se mi pak už další dlouhé kilometry běží nádherně. Bylo by škoda se vracet.

Ani si moc nevšímám, že silnička stoupá. U statku nad Steinem hoří u Panny Marie svíčka. Obloha září měsíčním svitem jakoby zrcadlícím se v bílých pláních. Čelovka ani není zapotřebí. Zaposlouchám se do sílícího větru a – že bych zaslechl svistot křídel betlémských andělů?

Komorním Dvorem jen tak prolétnu, a kdyby mě nepřitáhl pohled do temného stromoví, zastavil bych se možná až na Seebergu. Ale teď mě neodolatelně láká tajuplný vrchol Komorní hůrky. Hledat pevnější sníh na ušlapaných pěšinách mezi stromy je čím dál náročnější. Občas mizím v závěji až po pás. Musím si pomáhat už i rukama. Ale touha po vrcholu je silnější. Odtud už není návratu.

A pak už stojím na vrcholové planince. Sice uprostřed vzrostlých stromů, ale s dostatečným výhledem do všech stran. Před očima se mi mezi poletujícími vločkami a světly z Chebu i Františkových Lázní objevují jakoby světélkující tváře lidí, se kterými jsem se letos setkal. Se kterými jsem ušel či uběhl kus cesty. Kteří mě nesmírně obohatili. Kterým jsem možná mohl něco přinést i já. A uprostřed toho mihotání světel a očí – zase ten šustot andělských křídel…

A možná ještě něco navíc. Možná to byl lehký dotek jedné z těch větrných bytostí. Možná to byla obyčejná vzpomínka na dobu, když mi bylo osmnáct a já svým rozhodnutím položil první kámen své budoucí cesty osamělého poutníka uprostřed zástupu lidí. Možná to byl jen vyplavený adrenalin po namáhavém výstupu. V každém případě jsem tam nahoře byl neobvykle šťastný. Uprostřed větru, nohy obalené sněhem, oči těkající z jedné světélkující tváře na druhou, žádné z nich nepatřící, a přesto u každé z nich trochu doma…

A najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, všechno ztichlo. Již žádní andělé. Již žádné tváře. Již žádná světla… Jenom velké ticho. O Štědré noci přeci vydává Země své poklady. A já se mohl opět po letech dotknout toho svého: šťastné samoty uprostřed lidí. Samoty, která není osamělostí. Samoty, která mě děsí i láká. Samoty, před kterou utíkám, a každým krokem jí víc a víc padám do náručí. Samoty, ve které nejsem doma jen „trochu“. Samoty, ve které jsem doma „úplně“… o to víc toužící se o to štěstí z ní také „trochu“ dělit.

Jsem fakt rád, že žiju právě tady… Jsem fakt rád, že žiju… Jsem fakt rád… Jsem…

Nový rok

Jak jsem se z Komorní hůrky vrátil zpátky do tepla, to je už nudná historie. Prostě jsem běžel, co to dalo, abych nezmrznul. Zajímavější bude, když vám povím ještě o té mé druhé „vánoční zkušenosti“, která jakoby nepřímo navazovala na onu štědronoční touhu po sdílení toho, co se ve mně rodí v samotě. Jestliže se ta předchozí udála uprostřed noci, tato už byla plná jasu.

Zelená hora Nový rok 2011Prvního první, roku jedenáctého, nás jedenáct běžců (+ fotograf) v jedenáct hodin jedenáct minut vyrazilo na jedenáctikilometrový výběh na Zelenou horu (no dobře, čtrnáctikilometrový). Přesto, že většina z mých spoluběžců a spoluběžkyň byla po docela bujarém silvestrovském tahu a já byl po dobře prospané silvestrovské noci, od Myslivny jsem jim už nestačil. Nejprve jsem chtěl svoji slabost proměnit v sílu, a tak jsem čekal na jednu opožděnou spoluběžkyni, jako že s ní gentlemansky poběžím jejím tempem. Ale asi to vzala někudy jinudy, nebo se přidala k pěšákům, a tak mi bylo v tomto „dobrém skutku“ zabráněno.

Ale o to víc jsem si začal užívat setkávání s protijdoucími i předbíhanými, známými i neznámými pěšáky. Každým „Dobrej (den) a šťastnej (rok)!“ jsem si víc a víc užíval radost z toho, že každá noc ústí v den, každé mlčení ve slovo a každá samota ve společenství. Zvláštní radost mi mezi tou spoustou sympatických, ale neznámých tváří udělaly některé tváře známé. A že jich bylo docela dost! Z kostela, z úřadů, z neziskovek, ze škol, z koncertů…

Zelená hora Nový rok 2011S některými jsem si stačil vyměnit i novoroční tahák naděje, s dalšími si loknout „svěcené vody“ (slivovice zákeřně ukryté v běžecké láhvi), jiným jsem musel náročně vysvětlovat, že teď opravdu, ale opravdu nechci pracovat a cokoli plánovat (a s některými jsem dokonce zachraňoval jednoho opilého zraněného)… I když mi všichni běžci už zase utekli, bylo mi i tady v tom pestrobarevném hemžení tak nějak zvláštně dobře. Že bych – po těch necelých sedmi letech – byl „doma“ už i v Egerlandu?

Tak bych vám i sobě chtěl popřát, aby pospolitostí těhotná samota, kterou jsem si mohl s vděčností uvědomit při těchto dvou „vánočních zkušenostech“, nás všechny, každého jeho jedinečným způsobem, provázela po celý rok.

Mějte se v novém roce moc hezky! 

"A hlavně to zdravíčko!" ;-)

Petr

(v mírně přepracované podobě vyšlo také na www.bezeckaskola.cz)


Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.