Naše historie

Seznam článků

Daniel Ladman: Babylonské věž

Válečné a poválečné události

(1918 - 1960)

Po vzniku Československa v roce 1918 se zdejší němečtí obyvatelé pokusili o odtržení pohraničního území a vytvoření samostatného útvaru, které s sebou neslo i vyhánění českého obyvatelstva ze Sudet. Druhá světová válka a především události následující po ní dramaticky ovlivnily ekonomický, populačního a pastorační vývoj celého regionu včetně místních historických farností.

Obecný politický kontext

Národnostní vášně probuzené již za první republiky vyvrcholily odtržením Sudet v roce 1938 a jejich připojením k Německu. Po osvobození území roku 1945 americkou armádou následovalo vyhnání či nucený odsun německých obyvatel a počet obyvatel se snížil téměř o polovinu. Následně do města přišli noví osídlenci z Čech a obyvatelstvo představovalo dle úředních záznamů (sčítání obyvatelstva z 22. července 1947)pouhých 43 % počtu obyvatel ve srovnání s rokem 1939. I přes postupné doosídlování města a dynamický nárůst obyvatel v 60. a 70. letech vlivem bytové výstavby, propopulačních opatření, nedosáhl počet obyvatel města již nikdy úrovně 30. let.

Z poválečného období farnost dodnes poznamenávají nezahojené jizvy ve vztazích mezi Čechy a Němci, které jsou pod povrchem vytušitelné i přes velmi pozitivní roli v procesu vzájemného usmíření, jakou v 90. letech sehrál hroznatovský rodák Ing. Anton Hart a jím iniciované znovuvzkříšení poutního místa Maria Loreto. Historický vývoj farnosti byl těmito poválečnými politickými změnami v zemi velmi narušen. Poválečná farnost je nově tvořena značnou měrou přistěhovalci různých národností.

Důsledky často přinejmenším velmi kompromisních postojů mnohých věřících v komunistickém období jsou pak sice ještě mnohem skrytější, o to však, jak se zdá z některých indicií, plíživější. Na rozdíl od česko-německých vztahů, ve kterých přeci jen bylo možné během posledních patnácti let zaznamenat určité pokusy o pojmenování viny lidí na obou stranách a tím i určité posuny k vnitřnímu smíření, v oblasti vypořádání se církve (včetně jejích představitelů) s přímou či nepřímou spoluprací komunistickou mocí nic se takového na území chebské farnosti nejspíše zatím nestalo. Na druhou stranu i pouhé „chození" do kostela v době, kdy naše město bylo hrází socialismu, bylo často otázkou osobní statečnosti.

Jaká jsou k dispozici konkrétní historická data pro toto první období naší nedávné historie?

Nový začátek farnosti po válce

Po poválečném vyhnání německého obyvatelstva ze Sudet v roce 1946 musí život starobylé chebské farnosti začít znovu téměř od nuly. V té době se farnosti na pět let (1946-51), než byl zavřen, ujímá Jan Machač (nar. 1915, zemř. 2009). Jako kaplan zde tehdy slouží Miroslav Cón, který pak také od léta 1951 administruje neobsazenou farnost. Zpočátku se ještě slouží v několika chebských kostelích (včetně oblátského kostela Božského Srdce Páně, moderního kostela Sv. Kříže, františkánského kostela Zvěstování P. M.; v roce 1946 je poslední mše na Loretě). V těchto poválečných letech v Chebu také sloužil P. Jiří Holub, náčelník Skautu. Skaut byl však zlikvidován hned v r. 1948 a P. Holub se na dlouhá léta ocitl v komunistickém vězení.

Někdy během r. 1948 jsou vyhnáni řeholníci z řádu Oblátů, kterým patřil kostel Božského Srdce Páně, jejich představený P. Josef Straka (který byl Čech) byl přeložen (vyhnán) do Kájova. Z jeho pověření se v objektu usazuje rodina Klimešova, která ještě během téhož roku zorganizovala a spolufinancovala zprovoznění poničeného kostela včetně elektropneumatických varhan. Protože však kostel nebyl „úředně schválen", místní kněží v něm nesloužili pravidelně. V Praze se však podařilo sehnat mladého kněze P. Svato Schutznera, který pak bydlel u rodiny Klimešových. Ten v Chebu organizoval tzv. Katolickou akci a začátkem r. 1950 musel uprchnout za hranice. V budově kostela Božského Srdce Ježíšova byla posléze zřízena mateřská školka, usídlila se v něm vojenská správa a přímo z kostela byla zřízena tělocvična boxerského klubu a posléze kino.

Pramenem k tomuto odstavci nám byl dopis pana Františka Klimeše, který je včetně dobových fotografiií ke stažení ZDE. V dopise je zmíněn také později zbouraný kostel Bičování Krista ve vesničce Wies na hraničním přechodu do Německa u dnešního Svatého Kříže, kde Klimešovi bydleli po válce. Srov. také milou vzpomínku na tamního kněze, kterému říkali Dědeček z Wiesu, a vzpomínku z chebského dětství psychologa Jeronýma Klimeše.

Území farnosti je postupně doosídlováno příchozími z vnitrozemí, ale také ze Slovenska, Polska, Maďarska či Rumunska. V roce 1950 jsou komunistickým režimem uzavřeny kláštery, vyhnáni františkáni, dva němečtí kněží a sestry sv. Kříže; v plicní léčebně zůstává vypomáhat německý kněz František Engelman. Začíná období silné politické a náboženské komunistické perzekuce, zároveň poznamenané nezahojenými jizvami ve vztazích mezi Čechy a Němci.

Tvrdá padesátá léta

Od r. 1952 farnost spravuje Augustin Dragoun, O.Cr. (1952-54); v r. 1953 dostává neodsunutý německý kněz František Engelman státní občanství a stává se kaplanem. Z Chebu se spravují (často pěšky či na kole) farnosti Pomezí, St. Hrozňatov, Dřenice, Palič, Nebanice a Luby. Po rychlém vystřídání několika kněží ve správě farnosti během r. 1954 (Václav Podolák, do svého zatčení Josef Javůrek, kaplan Petrák, vikářský sekretář Engelman) se duchovní správy na čtyři roky (1954-58) ujímá Jiří Dítě. František Engelman se stěhuje do Lubů, kaplana Dragana Antunoviče posílá P. Dítě pryč; později zavírá kostely Božského Srdce Páně, Zvěstování P. M. (u Františkánů) a sv. Václava, kostely v Paliči a Pomezí chátrají. Z farní kroniky: „(P. Dítě) potřeboval čas pro svoji mladou hospodyni, chodili na zábavy, lidé přestali hodně chodit do kostela... Vikář Dítě neměl zájem, na faře se slavily hostiny. Celý život na faře byl pochybný, staly se pravděpodobně i finanční machinace, až byl vikář Dítě odsouzen na 14 let." V témže roce (1958) byl také zbořen kostel Bičování Krista ve vesničce Wies-Svatý Kříž JZ od Chebu. Po této nešťastné epizodě se správy farnosti na tři roky (1958-61) ujímá Karel Sommer, „horlivý kněz, který měl nejlepší vůli"; ten otevřel pro bohoslužby u sv. Václava, ale „spolu s kázáním tam zpívali vrabci a foukal vítr".

Hlavní Menu

Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.