KLS 5. týden postní: Kontemplativní dialogické jednání
KLS 5. týden postní: Kontemplativní dialogické jednání
Pátou kapitolou Laudato si‘ se papež František pouští do systematického shrnutí tématu, které se už v předchozích kapitolách formou neustále se o slovo hlásících výhonků neodbytně dralo na povrch: z kontemplace vyrůstající akce (viz v úvodu k 1. postnímu týdnu zmiňovaná celková dynamika encykliky ve světle klasického „trojkroku“ vidět – posoudit – jednat).
Aby nás o tomto základním pohybu nenechal na pochybách, hned v úvodním článku V. kapitoly (nazvané „Jak se zorientovat a jednat“) papež František píše:
kde jsou trhliny planety, kterou obýváme,
a jaké jsou nejhlubší příčiny zhoršování životního prostředí.
Ačkoli nám už toto kontemplování skutečnosti samotné[1]
naznačuje směr potřebné změny a napovídá nám, jak činně reagovat,
přece se nyní pokusím nastínit cesty dialogu, jež nám pomohou
dostat se ze sebedestruktivní spirály, do níž se propadáme.
Z tohoto úvodního důrazu a pak především z celé páté kapitoly můžeme vyčíst, že nejen že podněty k praktickému jednání v páté a šesté kapitole Laudato si‘ pro papeže Františka přirozeně vyrůstají z předchozí Božímu slovu naslouchající kontemplativní četby reality, ale zároveň že každé praktické jednání, které má přinést své trvající ovoce, je jednáním „dialogickým“, naslouchajícím, ve svém jádru trvale kontemplativním. Nelze tedy o to v kontemplaci zjistit, co mám dělat, a pak to už jen hlava nehlava realizovat. Samotné praktické jednání (viz 5. týden semináře) zůstává hluboce kontemplativním, protože aktérům nezakrývá oči před novým vnímáním reality (1. týden), nezavírá uši a srdce před obnoveným slyšením Božího slova (2. týden), nebrání sestoupení rozumu do srdce, do centra jejich bytosti, aby byli schopni celostného rozlišování (3. týden), a nebrání jim v nové zkušenosti propojenosti s celým stvořením (4. týden), do které je toto rozlišování ponořeno a v které nachází dialogický prostor ke svému dozrání. Lze tedy říci, nejen že platí, že akce vyrůstá z kontemplace, ale také, že jsme zváni prožívat trvalou kontemplaci uprostřed akce.
Zatímco v následujícím souhrnu V. kapitoly Laudato si‘ si nastíníme oblasti, které v rámci encykliky leží papeži nejvíce na srdci, v připojených „Podnětech k tichým chvílím“ pak budou nabídnuty podněty pro zácvik do praktického kontemplativního jednání uprostřed našeho všednodenního života.
Dialogické jednání: Ochutnávka V. kapitoly Laudato si‘
Snad nejzásadnější větu papež František uvádí zcela na závěr páté kapitoly:
abychom mysleli na společné dobro a kráčeli po cestě dialogu, k němuž je potřebná trpělivost, askeze a velkorysost;
mějme vždy na paměti, že „realita je důležitější než idea“ (EG 231).
Papež František před tím v páté kapitole Laudato si‘ rozvíjí pět oblastí, kde je třeba rozvinout či v nich prohloubit dialog vedoucí ke konkrétnímu jednání (pro komplexnost těchto témat zde uvedu jen některé ilustrativní citáty):
- Dialog v mezinárodní politice: „Význam vzájemně propojeného světa… (spočívá) především v tom, že se navrhovaná řešení mohou předkládat v globální perspektivě, a ne pouze z perspektivy ochrany zájmů některých zemí. Vzájemná závislost nás zavazuje k tomu, abychom uvažovali o jediném světě, o společném projektu“ (LS 164).
- Dialog v národní a lokální politice: „Krátkozrakost při uplatňování moci brání tomu, aby se součástí veřejné agendy vlád stala prozíravá politika ochrany životního prostředí. Zapomíná se tak, že ‚čas je nadřazen prostoru‘ (EG 222) že jsme vždy plodnější, když se snažíme spouštět procesy než ovládat prostory moci“ (LS 178).
- Dialog v rozhodovacích procesech: „… je třeba transparentních politických procesů, které jsou otevřeny dialogu“ (LS 182). „V otázkách týkajících se životního prostředí existují diskuse, v nichž je těžké dospět ke konsenzu… Církev… zve k čestné a transparentní debatě, aby partikulární potřeby nebo ideologie neškodily společnému dobru“ (LS 188).
- Politika a ekonomika v dialogu: „…potřebujeme, aby politika a ekonomika společně a s rozhodností začaly sloužit životu, a to zejména lidskému“ (LS 189). „Jde o to, aby se otevřela cesta různým příležitostem, které nepředstavují zastavení lidské kreativity a lidského snu o pokroku, ale spíše usměrňují tuto energii novým způsobem“ (LS 191). „I zde platí princip, že ‚jednota je nadřazena konfliktu‘ (EG 228)“ (LS 198).
- Náboženství a vědy v dialogu: „Většina obyvatel planety se prohlašuje za věřící, a to by mělo náboženská vyznání vést k tomu, aby vstupovala do vzájemného dialogu zaměřeného na péči o přírodu, na obranu chudých, na budování sítě vzájemné úcty a bratrství. Nezbytný je také dialog mezi samotnými vědami… Stejně tak nezbytný je otevřený a uctivý dialog mezi ekologickými hnutími, mezi nimiž nechybí ideologické boje“ (LS 201).
Podněty k tichým chvílím a praktická cvičení pro 5. týden postní
Do tichých chvil tohoto týdne vstupujte ve světle příběhu o vzkříšení Lazara (Jan 11,1-45). Pro usnadnění je vám k dispozici Příloha 4.
Pro přechod k tiché kontemplaci vám může každý den pomoci věta „Lazare“ (nádech) „pojď ven!“ (výdech), přičemž místo Lazara si můžete dosadit své vlastní jméno. V rozjímavé přípravě na toto kontemplativní ztišení se můžete, jak je naznačeno níže, postupně ve světle doporučených veršů z příběhu o Lazarovi zabývat pěti předpoklady praktického kontemplativního jednání, které pak během dne můžete „nacvičovat“ (+ dva dny jako rezerva).
Stejně tak při přípravě na tichou chvíli, případně při systematickém studiu, se můžete nechat inspirovat čtyřmi papežovými principy zmíněnými níže, které papež prvně prezentoval v exhortaci Evangelii gaudium, čl. 222 – 237 a které také cituje na souvisejících místech encykliky Laudato si‘ (viz níže).
Pokud by tě takovéto množství podnětů nevedlo ke kontemplaci, ale spíše od ní odvádělo, rezignuj na jejich studium a nechej se v tichých chvílích nést jen oním „Lazare – pojď ven!“, přičemž pod „Lazarem“ můžeš vnímat své hlubší, pravé „já“, svoji identitu skrytou v Bohu, a vyjadřovat tak svoji touhu, aby ve tvém životě byla žita svobodně a otevřeně vůči všem.
Celý týden může být předznačen citátem, kterým jsme tyto úvahy začínali a kterým začíná V. kapitola Laudato si‘: „Kontemplování skutečnosti samotné naznačuje směr potřebné změny a napovídá, jak činně reagovat“ (LS 163).
1. DEN (I. kap. LS; Jan 11,1-3.17-18.33-36.38): Kontemplativní VNÍMÁNÍ skutečnosti, událostí a dějů, uprostřed kterých žiji, a osob, které každodenně potkávám (srov. princip „realita je nadřazena ideji“ LS 110 a 201; viz EG 231 – 233; mezi oběma se musí odvíjet soustavný dialog; princip vtělení Slova)
- V tiché chvíli jako v týdnu praktikuj „dlouhý milující pohled na realitu“ a ke spočívající kontemplaci přejdi opakováním věty „Lazare – pojď ven!“
- Během dne se pak pokus vnímat tímto pohledem své okolí, lidi, které budeš potkávat, události, které budeš prožívat… Občas se zastav, nadechni se, zakotvi se v přítomnosti, nehodnoť, jen laskavě vnímej…
- V tiché chvíli jako ve týdnu naslouchej Božímu slovu, např. Ježíšovým slovům k učedníkům a k Martě a Marii z příběhu o Lazarovi, a vnímej, jak proměňují jejich vnímání reality a jejich jednání “ a ke spočívající kontemplaci přejdi opakováním věty „Lazare – pojď ven!“
- Během dne si některá z těchto slov připomínej a konfrontuj s tím, co vnímáš z reality svého života v tomto konkrétním dni…
- V tiché chvíli se jako ve týdnu pokus jít ke kořeni událostí ve svém životě a jako inspiraci pro to vnímej ty části příběhu o Lazarovi, kde učedníci vstupují do hlubšího porozumění situaci ve světle Ježíšova slova “ a ke spočívající kontemplaci přejdi opakováním věty „Lazare – pojď ven!“
- Během dne se pak zaměř na některé rozpory či protiklady, na které narazíš, a zkus pro ně najít syntézu na vyšší rovině…
- V tiché chvíli se jako ve týdnu zaměř na souvislosti, souvztažnosti a sítě, ve kterých žiješ, a ptej se, které jsou pro tebe požehnáním a které tě svazují“ a ke spočívající kontemplaci přejdi opakováním věty „Lazare – pojď ven!“
- Během dne se průběžně pokus opakovaně navazovat dialog s každým prostředím, ve kterém se budeš pohybovat, a skrze něj se vědoměji stávej součástí tohoto prostředí…
- V tiché chvíli se dnes podívej na své jednání, zda je otevřené všem dříve nastíněným rovinám a jak se s nimi prolíná ve vzájemné odkázanosti“ a ke spočívající kontemplaci přejdi opakováním věty „Lazare – pojď ven!“
- Během dne celkově zpomal své jednání a uč se, i když ti to bude připadat třeba umělé a násilné, v něm dávat prostor všem předchozím momentům kontemplativního jednání…
Praktické podněty pro 5. týden postní
Podle svých možností můžete jako vždy použít jen některé z nich, nebo se nechat vést nějakým jiným způsobem, který bude vyhovovat právě vám.
- STUDIUM podnětů z tohoto sešitu a encykliky Laudato si‘:
- Poslechem katecheze 5. postního týdne (případně kázání z 5. neděle postní) se seznamte s tématem (odkazy najdete na farnostcheb.cz/kontemplace).
- Ve světle podnětů z katecheze a tohoto sešitku si můžete v postoji kontemplativního naslouchání pročíst 5. kapitolu Laudato si‘ (LS 163 – 201).
- SPOČINUTÍ v kontemplaci při denních tichých chvílích:
- Pokračujte v pravidelném praktikování svých denních tichých chvil, a to tím spíše v této době, kdy je třeba mít pevné kotvy i ve vnitřním životě.
- Při tichých chvílích během tohoto týdne se vrátíte k tématům z předchozích týdnů (pomohou vám v tom Podněty k denním tichým chvílím dále).
- Cílem tohoto kontemplativního propojení s požehnanými i zraněnými vztahy v našem světě není pouhá reflexe textu (ten si tradičně promyslete při přípravě na denní tichou chvíli např. v předvečer), ale kontemplativní společenství s Ježíšem, s tím, který nás vyvádí z našich zapáchajících hrobů i požehnaných míst do svobody služby. I tentokrát vám při denní tiché chvíli, při přechodu od vnitřní rozmluvy s Ježíšem při četbě podnětů k rozjímání do tichého přebývání s Ním, může pomoci použití krátké fráze.
- SDÍLENÍ ve skupině, se kterou se přes týden scházíte či jste online:
- Při společném (virtuálním) setkání se můžete opět s druhými sdílet o to, co vás minulý týden při kontemplativní četbě 4. kapitoly Laudato si‘ oslovilo, zasáhlo, povzbudilo či zneklidnilo… Zůstávejte na osobní rovině.
- Můžete se sdílet o vaší osobní praxi denních tichých chvil, opět s prvotním zaměřením spíše na proces či zkušenost, než na obsah či reflexi.
- Pokud máte více času, je možné k tomuto osobnímu sdílení po domluvě se všemi přidat i čas pro spíše studijní diskuzi nad minulý týden přečtenou 4. kapitolou Laudato si‘, třeba i s přesahem k otázkám konkrétních výzev k intenzivnější a plodnější propojenosti a síťování, které vyrůstá ze společenství s Bohem při kontemplaci a v životě.
[1] Tento překlad („kontemplování skutečnosti samotné“) navazuje na originální španělské znění. V českém oficiálním překladu je zde použit obrat „tento pohled na skutečnost samu“.
