Často kladené otázky o farnosti, církvi a víře

Často kladené otázky o farnosti, církvi a víře

Spíše než hotové odpovědi jsou dále nabídnuty podněty k dalšímu přemýšlení a společnému hledání...

Těšíme se, že se nám ozvete (viz Kontakty).

  •  
    0. Kdo je u nás ve farnosti vítán? aneb POHOSTINNOST

    V naší farnosti je vítán opravdu každý. Tedy aspoň se o to snažíme. Je fakt, že občas někoho třeba nechtěně odradíme či vylekáme. Ale vědomě netřídíme lidi podle žádných kritérií (tedy ani náboženských), ani podle míry plnění (často domnělých) náboženských „požadavků“, a samozřejmě ani podle barvi pleti, či politické, sexuální či jakékoli jiné orientace. Jen asi budeme mít trochu problém s lidmi, kteří by právě toto chtěli naším jménem dělat. 

    Máte na věci jiný názor, než čekáte od nás? Tím spíše jste vítáni, protože rozmanitost názorů, pohledů a životních zkušeností je u nás nejen vítaná, ale pro život farnosti zásadní.

    Jsme přesvědčeni, že to nejsme my, kdo máme pravdu, ale že Pravda, kterou jsme poznali v Ježíši, se uchází o každého z nás, a to jemu maximálně přiměřeným způsobem. 

    Pokud se někdo někdy cítil být někým u nás ve farnosti nepřijatý, nepochopený či odmítnutý, moc se mu omlouváme a povzbuzujeme jej, aby to s námi nevzdával. 

    Pokud se ve farnosti cítíte odmítnuti či nepochopeni, protože vaše původní církevní manželství ztroskotalo, žijete v novém civilním manželství a myslíte si, že je vám uzavřena cesta ke svátostem, podívejte se na stránky diecézní služby pastorační podpory v této situaci zvané Milosrdenství pro rozvedené.


    Zajímá vás víc? Třeba kde potkáte lidi, kteří se takovémuto vzájemnému přijímání chtějí učit? 

    Rozbalte si položku menu Jak se zapojit a mrkněte tam třeba na oddíl Chci někam patřit.

  •  
    1. Co pořád máte s tím Ježíšem? aneb VYZNÁNÍ

    Ano, máte pravdu, s těmi křesťany to je někdy těžké. Samé Ježíš sem, Ježíš tam, Ježíš onde, ale skutek utek. Ale v naší farnosti doufáme, že slovo Ježíš pro nás není jen nějaká slovní vata jako v onom vtípku z hodiny náboženství, kdy paní katechetka říká: "Hádejte, děti, co je to? Je to takové zrzavé, malé, má to dlouhý huňatý ocas, skáče to po stromech a louská oříšky!" Pepíček se přihlásí a říká: "No, paní katechetko, normálně bych řekl, že to je veverka. Ale že jste to Vy, tak to asi bude Ježíšek!" 

    Ježíš Kristus, Bůh PRO nás

    Nechceme mít takto plná ústa Ježíše. Ale chtě nechtě Ježíš Kristus, Mariin syn, narozený někdy kolem začátku našeho letopočtu, je pro nás opravdu tím, kolem koho se u nás všechno točí. Své životy se snažíme naopak postavit na tom, že tento Ježíš má plná ústa nás! A že nás má především plné srdce. Prostě že je tady úplně, plně a nekonečně PRO nás. Nikdy proti nám. A když říkáme "nás", myslíme tím úplně každého člověka...

    Z toho už je jasné, že Ježíše Krista považujeme za někoho, kdo je v tom s námi až po uši (je "plně člověkem"), Přitom ZÁROVEŇ zcela přesahuje veškerá naše omezení (je "plně Bohem"). Jenom někdo takhle napjatý mezi nebe a zemi může naplnit nekonečnou lidskou touhu po lásce. A tenhle Ježíš Kristus má svůj jedinečný příběh, o kterém svědčí čtyři starobylá vyprávění zvaná evangelia

    Ježíš Kristus, životní proměna

    To poznání, že Ježíš Kristus je tu zcela pro nás, může naprosto naplnit a z gruntu překopat náš život.

    Základní hodnotou naší farnosti je proto víra v trojjediného Boha, v Boha, který je ve své nejhlubší podstatě věčným "TY", věčným společenstvím lásky, které nám tak důvěřuje, že jeden z tohoto společenství se stal jedním z nás. Tato naše důvěra v Boha odpovídající na Boží důvěru v nás je nesená nadějí v uskutečnění této plnosti láskyplných vztahů v celém lidstvu, ba v celém stvoření, v celém vesmíru. Ovocem této vzájemné důvěry je nakonec činná praktická láska ke každému člověku i k celému živému i neživému stvoření.

    Proto také v našem životě a službě toužíme být proniknuti úžasem nad bohatstvím stvoření, úctou k člověku, touhou po hlubokých vztazích a službou životu ve všech jeho formách.

    Ježíš Kristus, srdce vyznání víry

    Naše víra v Ježíše Krista je neodmyslitelná od víry v Boží Trojici – v Boha, který je vztahem. V Boha, který není „podstatným jménem“, ale „slovesem“. Tuto trojiční víru společně s celým křesťanským Božím lidem (tj. v jednotě se všemi křesťanskými církvemi), jehož jsme nedílnou součástí, formálně vyznáváme slovy tzv. Apoštolského vyznání víry (viz také 1. část Katechismu katolické církve):

    • věříme v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země;
    • věříme v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé;
    • věříme v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.

    Zajímá vás víc? Třeba s čím tenhle Ježíš vlastně přišel? Jaké bylo jeho poselství? Co bylo jádrem jeho služby?

    Mrkněte se třeba na oddíl Radostná zpráva.

  •  
    2. Ježíš je možná zajímavý, ale církev? aneb VZTAHY

    Je-li pro vás Ježíš Kristus zajímavý, pak vás možná bude zajímat i ta partička, kterou kolem sebe během svého pozemského života dal dohromady (říkal jim "učedníci"). A tam, u Ježíšových prvních učedníků, to všechno, čemu dneska říkáme "církev", začalo. Nebo že by ještě dřív a hlouběji?

    Církev jako obraz Trojice

    Církev pro nás nezačíná mezilidskými vztahy, ale má svůj pravzor ve stále živém společenství trojjediného Boha, Boha PRO nás (Bůh Otec), Boha VEDLE nás (Bůh Syn, Ježíš Kristus) a Boha UVNITŘ nás (Bůh Duch svatý). 

    A právě této síti vzájemně provázaných vztahů mezi nebem a zemí a mezi sebou navzájem říkáme "církev" (z řeckého "ek-klesia", tj. "svolání dohromady", či "kyriaké", tj. ta, která patří Pánu - Kyrios). 

    Církev jako vtělení duchovní cesty

    Proto tedy takto chápanou církev nepovažujeme za něco "navíc" k naší osobní duchovní cestě na hlubinu, nebo dokonce něco, co by nám v této cestě překáželo. Církev vnímáme jako něco, co je výrazem, zakořeněním či "vtělením" této autentické duchovní cesty a co zároveň této cestě poskytuje praktické zakotvení v reálných vztazích a zodpovědnostech v tomto světě

    Církev jako výraz vztahovosti lidství

    Je i běžnou lidskou zkušeností, že hledáme přátele, vzájemnost, přijetí, pochopení, pomoc druhých. Proto chceme (a asi i potřebujeme) někam patřit. Obvyklá námitka je, že církev - a především její členové - jsou vše možné, jen ne ti správní a svatí. Ale to věděl i Ježíš, když v Bibli hned o pouhých pět veršů dál poté, co Petrovi řekl "Ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev" (Mt 16,18) říká témuž Petrovi: „Jdi za mne, ty který mě odporuješ! Jsi mi kamenem úrazu!“ (Mt 16,23). Je normální, že nám mnozí členové církve jsou a budou kamenem úrazu, ale zároveň je to znamení, že církev je pestrá a vejde se do ní opravdu každý.

    V naší farnosti se učíme vzájemně si poskytovat takovýto prostor svobodné vzájemnosti uvnitř osobních vztahů, ve vší jejich křehkosti a zranitelnosti, a být tak církví, jak ji Ježíš (asi) zamýšlel.


    Zajímá vás víc? Třeba kde k nějakému takovémuto prostoru vztahů můžete přičuchnout?

    Rozbalte si položku menu Jak se zapojit a mrkněte tam třeba na oddíl Chci někam patřit.

  •  
    3. Církev možná ano, ale proč zrovna katolická? aneb STRUKTURA

    Možná je vám něco z toho výše řečeného sympatické. Nebo si říkáte, "no, kéž by to tak bylo". Ale vrtá vám hlavou, co má tohle všechno společného se všemi těmi tituly jako "velebný pán", "důstojný pán", či "monsignore"? S oním striktně hierarchickým systémem, kde na špičce je papež a prostý věřící se svých práv nedomůže? A se všemi těmi dalšími zkostnatělými patriarchálními strukturami a systémy rozhodování? A se všemi těmi barevnými šatečkami a tělocvikem v kostele? Nebo i se vší tou sice nádhernou, ale přeci jen trochu od dnešního života odtažitou krásou církevních staveb či církevního umění? Prostě s tím, co se vám běžně propojí se slovem "katolický"?

    Katolicita jako církev pro všechny

    Termín "katolická církev", jejíž je naše farnost součástí, je odvozený od řeckého "katholikos" (od "kata - holos", tj. podle celku), tj. církev "obecná", "všeobecná", "pro všechny"; poslání církve se tak týká všech lidí všech zemí a všech časů. Byla bohužel období, kdy se tato katolicita církve stala charakteristikou spíše rozdělující, než zahrnující, avšak nejpozději od II. vatikánského koncilu (1962 - 1965) se naše církev opět vrací k původnějšímu zahrnujícímu pojetí katolicity.

    Vztah k jiným křesťanským společenstvím vyjadřuje koncil např. ve svém dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio: "Kromě toho mohou existovat mimo viditelné hranice katolické církve některé, ba mnohé a významné prvky a hodnoty, které společně budují a oživují církev: psané Boží slovo, život milosti, víra, naděje a láska i jiné vnitřní dary Ducha svatého a viditelné prvky. Všechny tyto věci, které pocházejí od Krista a k němu vedou, právem patří k jediné Kristově církvi" (UR 3).

    Dokonce lze tuto katolicitu otevřít i o krok dál, vůči nekřesťanským náboženstvím, když ve svém dekretu o vztahu k nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate Koncil říká: „Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi“ (NA 2). 

    Praktická ekumenická spolupráce

    Je pro nás velkou radostí, že tato možná příliš vznešeně znějící slova můžeme v Chebu prožívat při všednodenních i svátečních kontaktech, setkáních a příležitostech ke spolupráci s několika křesťanskými společenstvími, které ve městě a v jeho okolí působí (přehledně viz oddíl Chebská ekumena). Kontaktů z nekřesťanskými náboženstvími nemáme sice tolik, ale např. skrze inciativu TOHORA chebské farnosti (viz Dlouhodobé projekty) jsme navázali několik osobních kontaktů s bratřími a sestrami z židovství a rádi bychom je dál rozvíjeli. Naším mottem je jednota v rozmanitosti - hledání praktických způsobů a cest spolupráce a prohlubování vztahů při zachování onoho jedinečného a specifického, co v tom kterém společenství vnímáme jako požehnání. 

    Hierarchie jako propojení s počátkem

    K tomuto všemu pak nevnímáme jako protiklad, ale spíše jako nástroj to, čemu se u nás říká "hierarchie" (z řeckého "hieros-archein", tj. "svatá vláda", ale také "hieros-arché", tj. "svatý počátek"). Úkolem jáhnů, kněží a biskupů není v církvi "vládnout", ale zajišťovat, aby církev byla trvale spojena se svým "počátkem", Ježíšem Kristem a jeho radostnou zvěstí. Všechny praktické linie zodpovědnosti pak mají sloužit k tomu, aby církev mohla i v dnešním světě naplňovat své poslání. Role hierarchie je vždy a zásadně služebná - uschopňující - zmocňující. Jáhni, kněží a biskupové mají být služebníky a průvodci všech ostatních věřících, aby ti mohli jako celek být pro širší společnost znamením a nástrojem požehnání, které je Kristem darováno úplně všem lidem bez rozdílu.  


    Zajímá vás víc? Třeba jak konkrétně se tyto záležitosti projevují ve struktuře naší farnosti? Či jaký podíl má na jejím vedení pastorační rada farnosti? 

    Rozbalte si položku menu Kdo jsme a mrkněte tam třeba na oddíl Základní údaje

  •  
    4. Jak můžete být součástí církve, která ... ? aneb SELHÁNÍ

    Tato otázka je pro mnoho z nás jednou z nejbolavějších. Jak je možné, že v jménu toho, který hlásal lásku k nepřátelům a který také pro tyto své nepřátelé zemřel na kříži, byli lidé schopni vést křížové války, násilně evangelizovat domorodé obyvatele či provádět teroristické útoky vůči těm, kteří vyznávají jinou víru či patří k jinému národu? Jak je možné, že ve jménu toho, který byl ztělesněním praktické lásky k těm nejposlednějším a nejslabším, byli mnohdy lidé jiných názorů, ženy, lidé jiné pleti nebo jiné sexuální orientace, či lidé nějak se vymykající běžným zvyklostem považováni za podřadné, nebezpečné a hodné marginalizace či dokonce upálení? Jak je možné, že ve jménu toho, který bral do náruče děti a dával je za příklad důvěry v Boha Otce, byli mnozí z těchto maličkých pod rouškou zbožnosti služebníky církve zmanipulováni, okradeni o lidskou důstojnost a sexuálně zneužiti? 

    Základní postoj tváří v tvář selháním

    Ve světle všech těchto a podobných otázek by bylo nejspíše nejlepší pouze zahanbeně mlčet, nést důsledky těchto hanebností a dělat všechno pro to, aby se takovéto věci nemohly již nikdy opakovat. Pokud k tomuto nebudeme mít odvahu, pak jakákoli slova snažící se vysvětlit historický kontext těchto zvěrstev či vyslovující jakkoli upřímně míněné omluvy budou zbytečná.

    Sedm "mea culpa" papeže Jana Pavla II.

    Při veškeré bolesti, která z těchto historických i nedávných situací v nás zůstává, máme také radost, že něco z toho se již po mnoho let v naší církvi krok za krokem děje.

    Papež Jan Pavel II. na přelomu tisíciletí vyhlásil Sedm "mea culpa" (12. března 2000), ve kterých vyznal vinu těch, kdo v církvi:

    (1) odporovali vyznání víry a svatému evangeliu,

    (2) připustili metody nesnášenlivosti ve službě pravdě,

    (3) narušili jednotu Kristova Těla a zranili bratrskou lásku,

    (4) způsobili utrpení synům a dcerám izraelského národa, národa Smlouvy,

    (5) nechali se vést pýchou a nenávistí, touhou ovládat druhé a nepřátelstvím vůči příslušníkům jiných náboženství a slabších společenských skupin, např. vůči migrantům či Romům,

    (6) zraňovali lidskou důstojnost druhých, porušovali jejich práva, či ponižovali a vytlačovali na okraj ženy, či diskriminovali na základě barvy pleti či rasy,

    (7) zneužívali nezletilé, marginalizovali chudé, zabíjeli nenarozené děti v lůně matky, či nerozpoznali Krista v hladovějících, žíznících, nahých, pronásledovaných a vězněných.  

    Praktické kroky k nápravě

    Postupně jsou v církvi přijímána konkrétní opatření, která v těchto a dalších oblastech vytvářejí v církvi prostor transparentní spoluzodpovědnosti, do které jsou postupně vtahováni všichni věřící a vyváří se tak prostor, kde pro podobná zneužití duchovní moci není již tolik místa.

    Velký kus cesty, zvláště v oblasti vztahů k ženám, příslušníkům židovského národa a náboženství, migrantům a uprchlíkům, lidem jiné sexuální orientace, rozvedeným a znovu sezdaným, a především v oblasti ochrany před zneužíváním moci, svědomí a sexuálního zneužívání, církev ušla v posledních letech pod vedením papeže Františka.

    Mnohá z vyřčených slov pokání ještě čekají na praktickou nápravu, projasnění struktur a nové návyky ve všednodenním životě. Avšak nelze čekat, až to udělá někdo za nás. A rádi bychom k tomuto procesu přizvali i vás, abyste nám - ať už zvenčí, či zevnitř naší farnosti - v tomto procesu obnovy pomohli. 


    Zajímá vás víc? Zvláště v dnešní době citlivá oblast zneužívání moci, zneužívání svědomí a zneužívání sexuálního? Případně postoj církve k situaci lidí po rozvodu?

    Podívejte se na oddíl Zneužívání v církvi.

    Pokud vaše původní církevní manželství ztroskotalo a vy žijete v novém civilním manželství, mrkněte se na diecézní pastorační směrnice o možnosti služby pastoračního doprovázení s případnou možností slavení svátostí v této situaci: 

  •  
    5. Nabízíte něco pro můj osobní růst? aneb SPIRITUALITA

    Ano, pokoušíme se. Vždyť křesťanství je cesta. Pohyb. Proměna. Radikální transformace postupně pronikající naše nitro i naše vztahy. Na této cestě nejsme sami. Otevíráme se radikálnímu přijetí ze strany toho, který je sám Cestou. Putujeme spolu s druhými. Všechno ostatní, s čím se v křesťanství setkáváme, je buď podporou pro tuto cestu, nebo jejím ovocem.


    Co tedy v této oblasti nabízíme přímo v naší farnosti? To už najdete v dalších oddílech tohoto webu. Rozbalte si, prosíme, především položku menu Co nabízíme a podřízenou položku Spiritualita a formace a mrkněte se tam např. na oddíly Uvedení na cestu, Duchovní doprovázení, Cesta kontemplace či Duchovní semináře, případně můžete podporu pro duchovní růst najít v sekci Bohoslužby a svátosti.

    Pro vaše zastavení na duchovní cestě lze také doporučit např. text Otázky k sebepoznání.

  •  
    6. Co dalšího od vás mohu očekávat? aneb SLUŽBY

    Kromě nabídky služeb v oblasti spirituality a bohoslužeb, na které jsme poukázali v předchozím oddíle, považujeme za základní službu naší farnosti vytváření prostoru pro Naslouchání a přijetí

    Z toho se pak odvíjejí víceré služby zaměřené na Podporu v nesnázích, Poradenské služby, služby související s Umíráním a pohřbem, či rozmanité služby v rámci širší Občanské společnosti (viz stejně nazvaná položka pod hlavním menu Co nabízíme). Pro ty, jejichž církevní manželství ztroskotalo a a žijí v novém civilním manželství je v plzeňské diecézi nabízena služba doprovázení s případnou otevřeností ke slavení svátostí i v této situaci (viz Milosrdenství pro rozvedené). 

    Pokud z jakýchkoli důvodů máte potřebu se s námi spojit spíše na dálku, virtuálně, jsou vám k dispozici některé On-line služby (jako např. audio či videonahrávky bohoslužeb, kázání či katechezí, fotogalerie, případně i živé přenosy), zvláště pak Živé přenosy a nahrávky.

  •  
    7. Koho v chebské farnosti potkám? aneb IDENTITA

    Římskokatolická farnost Cheb je společenstvím katolických křesťanů, kteří chtějí v Kristově Duchu, na biskupem svěřeném území, pod vedením faráře a ve spolupráci se všemi lidmi dobré vůle ŽÍT ŽIVOT SLOUŽÍCÍ ŽIVOTU (poslání farnosti), tj. žít z Kristovy radostné zvěsti a sloužit jejímu šíření ve službě všem lidem, zvláště těm nejpotřebnějším.


    Zajímá vás, jak chápeme teologickou, praktickou a personální identitu naší farnosti? Mrkněte se na oddíl Identita farnosti

    Nebo se chcete seznámit se středisky, skupinami či týmy, které patří do naší farnosti?

    Pak si rozbalte položku menu Kdo jsme a mrkněte tam na některou z podřízených nabídek. 

  •  
    8. Mohu se i já nějak zapojit? aneb SPOLUPRÁCE

    Jsme přesvědčeni, že křesťanství bez spolupráce mezi křesťany a všemi lidmi dobré vůle není plným křesťanstvím.

    Pokud byste se i vy chtěli zapojit do některých služeb či projektů naší farnosti a přinášet sem něco z vašeho jedinečného způsobu, jak být v tomto světe pro druhé, mohou vám pomoci některé z níže uvedených odkazů. Pro zapojení se do některé ze služeb naší farnosti není třeba se zcela ztotožnit s jejím posláním, ale přeci jen je dobře vědět, že přibližně tímto směrem naše farnost touží růst.


    Jakými způsoby se můžete na tomto poslání naší farnosti podílet?

    Rozbalte si položku menu Jak se zapojit a mrkněte tam třeba na oddíl Chci spolupracovat.

  •  
    9. Co děláte s těmi miliony z restitucí? aneb EKONOMIKA

    Tzv. "církevní restituce" (čili částečná náhrada původního církevního majetku) byl proces náročný, proces složitý, proces kontroverzní, proces, s jehož praktickým provedením či konkrétními parametry ne každý v církvi souhlasil a dodnes jsou na něj i u nás ve farnosti různé názory (více viz např. ZDE, případně na stránkách www.sluzbaverejnosti.cz). S odstupem času je už však jasné, že pokud se zohlední jak zdroje, které byly takto znovuzískány, tak zdroje, které jsou v přechodném období každoročně menší a menší, a pokud se k tomu přičte nezkušenost naší české církve ve správě majetku a investicích, stejně jako stále menší ochota dotovat církev u těch, kdo rozhodují o přidělení různých grantů a dotací, celková úroveň materiálního zabezpečení naší církve bude v nejbližších letech klesat.

    Extrémní zátěží jsou často budovy, které pro vlastní účely nepotřebujeme, ale přesto jsme povinni se o ně jakožto o historické kulturní dědictví starat. V Chebu je toho zářným příkladem jak kostel sv. Václava, který naše farnosti již několik let pro vlastní účely nevyužívá a řeckokatolická obec, která si jej pronajímá jednou týdně na bohoslužby je nám schopná platit tak třicetinu nákladů, které tento kostel vyžaduje pro svůj provoz. Dalším příkladem je chrám sv. Mikuláše a Alžběty, který nám sice po částečné rekonstrukci každoročně něco vydělá, ale který momentálně vyžaduje generální opravu břidlicové střechy nad hlavní lodí za cca 16 mil. Kč (viz projekt Chrámová střecha v sekci Dlouhodobé projekty).   

    V naší farnosti nám velmi leží na srdci, aby naše hospodaření s majetkem a financemi bylo průhledné a jednou z jasně rozpoznatelných známek církve, která „má poklad v nebi“: „církve svědčící“, „církve chudé“ a „církve pro chudé“. Proto také ve farnosti rozvíjíme projekty jako je Evangelijní správcovství či Finanční solidarita, z jejichž prezentace (viz sekce Dlouhodobé projekty) se můžete z této oblasti dozvědět více. Budeme rádi, když se do spoluzodpovědnosti za společné poslání farnosti i v této finanční oblasti zapojíte i vy (viz např. oddíl Chci být dárcem).  


    Ekonomické dokumenty a výroční zprávy farnosti naleznete ZDE, farní charity pak ZDE.

    Samostatnou stránku o možnostech podpory farní charity najdete ZDE.

    Viz také článek Církve a stát: desatero mýtů a fakta

  •  
    10. Kde najdu další inspiraci či pomoc? aneb ROZCESTNÍK

    Pokud na našem webu nemůžete stále najít to, co hledáte, můžete zkusit podívat se např. na oddíly Hledám něco jiného nebo Chci něco jiného, případně můžete použít symbol lupy vpravo nahoře, který pro vás otevře vyhledávací aplikaci, kam se můžete pokusit zadat téma, které vám leží na srdci.

    V orientaci ve struktuře a tématech webu vám také může pomoci Návod k použití webu

    Třeba zde ovšem to, co hledáte, opravdu nenajdete. Jsme web jedné středně velké regionální farnosti a nechceme, ani nemůžeme si hrát na to, že budeme nabízet to, co mají v "popisu práce" jiné, specializovanější weby. Odkazy na některé z nich proto najdete v oddíle Užitečné odkazy


Stále jste nenašli odpověď na svoje otázky? Možná vám může pomoci série podnětů na téma Co dělat, když... z webu plzeňského biskupství. Najdete zde rady, co dělat, když (1) chcete nechat pokřtít dítě, když (2) se chcete vzít v kostele, když (3) zařizujete církevní pohřeb, (4) když se ostýcháte vstoupit do kostela, když (5) se zajímáte o křesťanství, když (6) jste dospělí, a chcete se nechat pokřtít, když (7) hledáte svoje povolání a místo v životě, když (8) vám ublížil někdo z církve... Pokud prožíváte nějakou bolest způsobenou vašimi blízkými, možná vám může pomoci rozcestník Když nás trápí někdo blízký. Pokud jste zažili bolest z rozpadu vašeho svátostného manželství a hledáte pastorační podporu v životě ze svátostí v novém civilním manželství, mrkněte na diecézní službu doprovázení Milosrdenství pro rozvedené