Třetí výprava (nejen) pro děti a rodiče z cyklu Cestou necestou nás uvedla do tajemství eucharistie jako slavnosti Božího slova a naslouchání. Jak jsme se při ní měli? To nám opět přiblíží jedna z maminek.  

Další naše farní rodinná výprava se konala 5. 3. Tentokrát jsme se společně s dětmi a jejich rodiči vypravili na Zelenou horu u Chebu a představovali si, že jdeme podobně jako kdysi dávno Eliáš na horu Choréb. Příběh o proroku Eliášovi nás provázel celý den a pomohl nám objevit Boha v jeho Božím slově.

Při setkání na faře nás překvapila nemilá Jezábel. Prý kdysi dávno pronásledovala a zabíjela všechny Boží proroky a chtěla zabít tehdy i Eliáše. Povídali jsme si o ní i v souvislosti s válkou na Ukrajině, která sužuje právě v této době i nás a nese negativní důsledky do celého světa. My se ale rozhodli, že nevěříme v Baaly jako Jezábel, ale věříme v jediného Boha, který je láskou, oporou a světlem… v Boha, který všechno zlé může proměnit v dobro. Proto jsme se nechali poslat, podobně jako tehdy Eliáš, cestou pouští na horu Choréb, abychom se ztišili a setkali se s Ním.

Cesta „pouští“ nás vedla od Myslivny na Zelenou horu.  Děti si velmi brzy chtěly zahrát jejich oblíbenou hru „nálet“. Hrajeme ji každou chvíli. Dnes jsem ji ale prožívala trochu jinak a uvědomila si při ní, na co si vlastně hrajeme.... Děti i s jejich rodiči si tuto starou známou hru užily asi jako obvykle. Já však při ní tentokrát viděla skutečné lidi, kteří se o pár stovek kilometrů dál od nás musí schovávat v metru před skutečnými nálety, aby nepřišli o svůj život. Viděla jsem v nich i ty, kteří se schovat nestačili... možná neměli kam… a tak o život přišli.

Po „náletu“ jsme dostali úkol. Měli jsme se vydat na cestu mlčky a zkusit v tichu poslouchat zvuky v přírodě a kolem sebe…. Cesta na Zelenou horu nás ale vedla kolem střelnice, kde zrovna probíhal nějaký střelecký výcvik. Šli jsme mlčky a blížili l se ke střelnici. Já nebyla schopna vnímat nic jiného než stále zesilující se výstřely. Nějak jsem v tu chvíli potřebovala Bohu říct, že mu děkuji za to, že tyto výstřely jsou jen trénink. Že se nemusíme bát jako lidi na Ukrajině. Že my nemusíme utíkat do cizí země a přicházet o své domovy. Že je tu mír, a že máme všechno, co potřebujeme. Často si toho asi ani nevážíme, a vytváříme tak mezi sebou války, které nás rozdělují. A tak, prosím, Bože, odpusť mi, že i já někdy válčím s druhými!

Cesta nás vedla vzhůru do kopce. Výstřely postupně zeslabovaly a naše síly ochabovaly. Bylo třeba se posilnit. Stejně jako byl vyčerpaný Eliáš, tak i děti škemraly, že mají hlad, a že už nemůžou… A tak jsme udělali pauzu a zahráli si s dětmi hru. Každý si vytáhl barevnou kartičku s Božím slovem, které nebylo úplně kompletní. Děti si přečetly každý svůj biblický verš a měly za úkol chybějící slovo najít v bibli, doplnit a dopsat. K dispozici měly děti Nový Zákon. Ten dostaly jako duchovní pokrm od anděla, který zrovna letěl kolem ;-).

Moc se mi líbilo, jak hledaly s pomocí dospěláků své povzbudivé biblické verše ve svých malých biblích a taky to, jak po náročné cestě „naší pouští“ mohl Bůh skrze své Slovo promluvit i k nám. Řekl neco velmi důležitého pro každého člověka: „Nikdy se tě nevzdám a nikdy se tě nezřeknu!“

Za chvilku přiletěl anděl znovu s další aktivitou ;-). Děti v několika dalších biblických verších měly objevit stále opakující se jedno slovíčko. Správně uhodly, že to bylo slovo „pokrm“. A tak anděl rozdělil dětem něco k jídlu. Byly to upečené pita chleby. No, to bylo radosti :-)! Najednou měli všichni sílu pokračovat v cestě na horu Choréb.

Cestou jsme se společně schovali, ztišili a pomodlili v jedné jeskyni. Bylo hezké být všichni pohromadě. Měli jsme tak možnost si cestou povídat, sdílet se, pomáhat si a povzbuzovat se… V cíli nás ohřál oheň, zazpívali jsme si, opekli buřty a směřovali zase na zpáteční cestu.

Na faře jsme pak dnešní putování oslavili a uzavřeli rodinnou bohoslužbou, při které nám děti podle obrázků připomněly, kolik příběhů z bible vlastně všichni známe (nebo které si máme připomenout ;-). Za každý z těch příběhů jsme Boha s dětmi chválili, protože v nich můžeme najít nás samotné a náš život.

A já chválím Boha za každý společně prožitý den jako třeba ten dnešní. Chválím jej i za ten jedinečný příběh, který žije každý z nás tam, kde je, a že se naše cesty mohou spojovat v jednu jedinou.

Jana

Zprávy a fotky z výprav: