04. Slavit společně

04. Slavit společně

Synoda o synodalitě

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

04. SLAVIT SPOLEČNĚ

„Společné putování“ je možné pouze tehdy, pokud vychází ze společného naslouchání Božímu slovu a slavení eucharistie.

  • Jak inspirující a určující pro náš společný život a naše poslání je v naší farnosti / našem společenství modlitba a liturgické slavení?
  • Jak modlitba a liturgické slavení inspirují a ovlivňují naše nejdůležitější rozhodnutí?
  • Jak napomáháme k tomu, aby se všichni věřící účastnili liturgie tak, aby mohla být prožívána jako společné a proměňující slavení jednoho těla Kristova?
  • Jaký prostor je u nás ve farnosti dán věřícím pro zapojení se do služeb lektora (lektorky), akolyty (akolytky) a dalších liturgických služeb?
  • Slavíme neděli společně ještě jinými aktivitami, než bohoslužbou?
  • Jaké přispíváme k zapojení nově příchozích do našich bohoslužeb tak, aby se cítili být přijati?
  • Co děláme pro to, abychom se my, co spolu slavíme bohoslužbu, poznávali také osobně mezi sebou navzájem?
  • Co konkrétního můžeme v místní církvi / ve farnosti / ve společenství udělat pro to, abychom bohoslužby slavili opravdu společně?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

  1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
    • Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
    • Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
    • Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
    • Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
    • Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
    • S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
    • Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
    • K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
    • Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
    • Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
    • Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
    • Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
    • Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Mk 14,12-26 "Toto je mé tělo" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Proto již i toto samotné naslouchání a toto samotné slavení v sobě zahrnuje základní rozměr společného putování, které má ve své „genetické výbavě“. Podívejme se touto optikou na vybraný příběh z Markova evangelia: Již dva dny před tím, než začali učedníci připravovat velikonoční večeři, pomazala žena v domě Šimona Malomocného Ježíšovo tělo „olejem k pohřbu“ (srov. Mk 14,1-9). Podnět k přípravě večeře pak vzejde od učedníků, ne od samotného Ježíše. Ten se jej pak ujímá a posílá dva z nich večeři připravit. Zároveň je však již mnohé připraveno, učedníci se při přípravě jakoby jen připojují k již dávno připravenému dění a vstupují do něj. Poté se přidává Ježíš s „dvanácti“. Velmi citlivě pojmenovává situaci, že je přítomný i někdo, kdo přichází se zlými či nejasnými úmysly. Pak se již zcela ujímá iniciativy, ale zároveň do ní zcela vtahuje přítomné, kteří se tak stávají součástí jednoho jediného děje. Zároveň zdůrazňuje, že tento děj je otevřen pro mnohé další, kteří zatím přítomni nejsou, a že vyústí do plnosti Božího království. Cesta k tomu všem vede přes „Olivovou horu“ (temnotu, samotu, utrpení), ale ústí do vzkříšení.

K poslechu: 

Kompletní infobalíček ke stažení:

Všechna témata v jednom souboru:

Podněty k naslouchání:

Formulář pro zápis podnětů ze skupinek:

Kam dál?