06. Vést dialog

06. Vést dialog

Synoda o synodalitě

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

06. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI

Dialog si žádá vytrvalost a trpělivost, ale umožňuje také vzájemné porozumění. 

  • Kde a jak je v naší farnosti prostor pro hlubší osobní tvůrčí dialog?
  • Kde se v naší farnosti scházejí k dialogu lidé různého zaměření?
  • Jak probíhá komunikace a spolupráce mezi různými skupinami uvnitř naší farnosti, případně mezi sousedními farnostmi, spiritualitami a hnutími?
  • Jak přistupujeme k rozdílným představám, konfliktům a potížím v komunikaci?
  • Jak u nás probíhá dialog a spolupráce s příslušníky jiných církví, náboženství, s těmi, kteří nemají k náboženství žádný vztah?
  • Jak a kde ve farnosti rozvíjíme dialog s různými oblastmi kultury, školství, politiky, ekonomiky, neziskového sektoru, péče o životní prostředí, občanské společnosti apod.?
  • Co konkrétního můžeme v místní církvi / ve farnosti / ve společenství udělat pro to, abychom rozvíjeli hlubší dialog uvnitř i vně našeho společenství?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

  1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
    • Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
    • Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
    • Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
    • Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
    • Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
    • S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
    • Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
    • K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
    • Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
    • Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
    • Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
    • Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
    • Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Lk 1,39-45 "Požehnaná jsi mezi ženami" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Dialog v „mariánském“ zárodku církve začíná zvěstováním a osamělou cestou do hor (Mariinou osobní vnitřní modlitbou; srov. Lk 1,26nn) a pokračuje „navštívením“ (setkáním s Alžbětou; viz vybraný úryvek). Maria se běží s Alžbětou podělit o svoji radost, ale také nejspíše i o svoji starost a nejistotu, což je obojí velmi dobrou přípravou na vlastní dialog. Dialog těchto dvou žen pak spočíval ve výměně prostých, osobních, ze srdce vyrůstajících slov a následném rozlišení pro praktický život: (1) Maria osobním způsobem „pozdravila Alžbětu“ (tak osobně, že se v ní něco pohnulo radostí). (2) Alžběta osobním způsobem reagovala požehnáním (vyslovováním něčeho dobrého o tom druhém), zpětnou vazbou (sdílením toho, co se dělo v jejím srdci, když jí Maria pozdravila) a povzbuzením („splní se to, co ti bylo řečeno od Pána“). (3) Maria zpívá chvalozpěv – a vtahuje v něm Alžbětu do onoho velkého příběhu Izraele, který nyní obě ženy společně prožívají zcela novým způsobem (společná proměna). (4) Nakonec Maria u Alžběty zůstává další tři měsíce a slouží ji v jejích potřebách – dialog ústí do rozlišení konkrétních praktických kroků, konkrétně vyjadřujících nový směr našeho proměněného života.

K poslechu: 

Kompletní infobalíček ke stažení:

Všechna témata v jednom souboru:

Podněty k naslouchání:

Formulář pro zápis podnětů ze skupinek:

Kam dál?